Server Euractiv přišel v pátek s pozoruhodnou zprávou, kterou hlavní tuzemská média vůbec nepřevzala. Podle zprávy se Česká republika přidala k jedenácti dalším evropským zemím, které žádají po Evropské komisi tvrdý zásah vůči sociálním sítím kvůli ovlivňování voleb.
Mezi připojené země se kromě nás řadí Německo, Francie, Španělsko, Belgie, Nizozemsko, Rumunsko, Chorvatsko, Slovinsko, Řecko, Dánsko a Kypr.
Signatáři vyzvali unijní exekutivu, aby začala „plně využívat páku“, kterou jí dává evropská norma známá jako Akt o digitálních službách (DSA). Ten ukládá velkým internetovým sítím, jako je Facebook, X nebo TikTok, aby bránily šíření nenávistných, rasistických či xenofobních příspěvků a upozorňovaly na úmyslně šířené dezinformace. Zmíněné státy pak dokonce žádají po EU, aby vznikl nový evropský úřad a orgán „pro potírání manipulací a dezinformací“.
O.K. Kdyby šlo o rasistické a xenofobní projevy, budiž, ty stejně dávno zakazují stávající zákony či výjimky z ústavně zakotvené ochrany svobody projevu. Ale všimněme si té flexibilní rétoriky. Tak třeba co je to „potírání manipulací“? Člověk si říká, že se manipuluje všude a pořád, politici mají manipulaci s veřejným míněním bezmála v popisu práce. Kdy už je manipulace moc a kdy je jí ještě tak akorát? A jak se dnes pozná „nenávistný projev“, když ve stávajících polarizovaných společnostech patří nenávistné zavrhování lidí s jinými názory k dobrému tónu, a pro velkou část těch, kdo pravidelně navštěvují sociální sítě, je plivání, štěkání a veřejné kádrování dokonce právě tím, co je na nich přitahuje? Kdo se chová urážlivě k druhým, dostává ve své bublině štědrou pochvalu a v míře sprostoty se jeden protichůdný politický tábor neliší od druhého.
Zajímavé je, že přihlášení se české vlády k tomuto postoji neprošlo žádnou veřejnou diskusí a podle všeho ani diskusí ve vládě. Autor těchto řádek dokonce zjistil, že o deklarovaném postoji není informována ani řada důležitých lidí z ODS.
V Evropě stále leckomu nedochází, že slavný boj s dezinformacemi skončil. Ať už si o tom myslíme, co chceme, všichni lídři technologických firem a majitelé sítí jsou dnes na jedné lodi s Elonem Muskem a Donaldem Trumpem. Důvody jsou tři. Většina z nich chce být na jedné lodi s jakoukoli americkou vládnoucí mocí – a americká vládnoucí moc se prostě radikálně obměnila. Vládnoucí moc pomůže ve věci vstupu na nové trhy, bude chránit před různými masivními pokutami a restrikcemi ze strany cizích vlád, vládní moc přestane hrozit monopolistům násilným rozdělením a zachová sítím výjimku, že nejsou zodpovědné za šířený obsah. Část lídrů technologických firem oddanost boji s desinformacemi a misinformacemi za Bidenovy administrativy jen předstírala a mají nyní možná opravdu pocit osvobození – koneckonců mají všichni libertariánské kořeny.
...
Nyní k tomu podstatnému. Proč by svatý boj s dezinformacemi měl být to nejdůležitějším, co EU hájí? Dezinformace tady byly, co svět světem stojí, jsou tu a budou, ovšem efektivita státního boje s nimi je velmi pochybná. Možná jde dokonce o kontraproduktivní aktivitu. Zastánci a šiřitelé různých bludů se v nich pod nátlakem jenom utvrdí.
Nevím, jak oněch 12 petentů (států), ale já mám ve vztahu s USA jiné priority. Zaprvé bezpečnostní a obrannou spolupráci. Než se Evropa vojensky postaví na vlastní nohy, ještě to dost potrvá. Asi tak deset let, byť bychom teď zapnuli to nejsilnější turbo. Pak tu máme nějaké obchodní, investiční, ekonomické a energetické zájmy. A pak ústavu, v níž boj s dezinformacemi není, zato tam nechybí svoboda projevu.
Není žádných pochyb o tom, že až bude Trumpova administrativa jednat s EU o clech či s NATO o obraně, bude zacházení s americkými technologickými firmami součástí balíku těchto jednání. Trumpovi opravdu nemusíme „lézt do zadku“, ale byl bych o poznání klidnější, kdybychom si vybrali, co je pro nás nejdůležitější. Pro mne je to svoboda, obranyschopnost a ekonomické zájmy. V Evropě možná leckdo nechápe, jak moc je osvobození od cenzurních zásahů (zkušenost s covidem, kufřík Huntera Bidena, zrušení Trumpových účtů ap.) obsažené v DNA Trumpova nejbližšího okruhu.
…
Kdybych psal o Trumpově celní politice včera, psal bych něco úplně jiného než dnes. Trump, jak známo, uvalil 25procentní cla na Mexiko a Kanadu.
Řekněme, že Mexiko má vůči USA nějaké hříchy, se kterými bude schopné něco dělat: pašuje se tam fentanyl, dá se zbrzdit, snad i zastavit vlna migrace, je možné omezit reexporty čínského zboží přes americko-mexickou hranici. Ale co Kanada? Ta nemá s USA obchodní schodek, nýbrž přebytek. Fentanylu proudí víc z USA do Kanady než naopak. Ale hlavně: Kanada je kulturně blízká země v rámci západní civilizace a americký spojenec v rámci NATO. Dokáže Trump vůbec rozlišovat mezi spojenci a zeměmi, které spojenci USA nejsou? A má vůbec ve své mentální výbavě slovo spojenec? Logiku 25procentního cla na Kanadu nebylo možné vyšťourat ani špendlíčkem, snad kromě toho, že chce Trump na svého severního souseda vytvořit brutální nátlak a opravdu jej časem připojit k USA.
Uvržení podobně masivních cel na Evropu jsem osobně považoval jen za otázku času. Takhle fatalisticky jsem to viděl včera.
Od včerejšího pozdního večera je ale zase všechno jinak. Na Trumpovo počínání můžeme znovu nahlížet aspoň se špetkou racionality. Trump svého partnera či soupeře (jestli si osvojil slovo spojenec zatím stále nevíme) vystraší – a pak začne jednat a pod nátlakem si vymůže nejrůznější ústupky a přísliby. Mexická i kanadská vláda reagovaly rychle. Jak zareaguje EU? Slyšíme, že chce být jednotná. Ale jednotná za čím? Budeme jednotní za progresivní agendou? Za DSA, GDPR, ESG, za neústupným bojem s klimatickou změnou – a jak se to všechno jmenuje? Nebo něco obětujeme a bude naší prioritou obranyschopnost, obchod a energetika? Bohužel si nejsem jist. Stejně tak si nejsem jist, zda už Evropa pochopila, koho na jednání s Trumpem poslat.
Navíc, jakákoli odpověď Evropy bude prostě trvat. Evropská komise může vyjednávat o clech, ale posuny v tarifech musí schválit Evropská rada. Nějaké kontingenty nákupu amerického zboží nemůže EU ani slíbit. To je věcí firem a jednotlivých států. Rychlou odpověď a rychlý slib jako v případě Kanady či Mexika od nás Trump nedostane.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
