NATO už jen na papíře a paralely s rokem 1914

Začněme aktualitou, tedy Trumpovým projevem. V prvním oficiálním, řekněme státnickém projevu od začátku války Trump oznámil, že cílem operace nemá být změna režimu v Íránu. Jde asi o opožděnou reakci v důsledku diskusí v Trumpově okolí, kde se možná shodli, že byla chyba o změně režimu mluvit. Dokud Američané a Izraelci cílili na omezení či likvidaci íránských jaderných a raketových kapacit, Írán odpovídal, ale neeskaloval. Neútočil na energetiku arabských zemí v Zálivu, a hlavně nezavíral Hormuzský průliv. 

Otázka je, kdo dnes rozlišuje mezi Trumpovým oficiálním projevem, smrští statusů na sítích a proudem chaotických výroků přenášených online. Že jde, nebo naopak nejde a nešlo o změnu režimu, jsme slyšeli před tímto projevem mnohokrát, výroky byly často protichůdné takřka z minuty na minutu. 

V jednu chvíli získal íránský režim dojem, že zkrátka už jde o jeho holou existenci, o systém a o fyzické přežití jeho představitelů – a podle toho se chová. V momentě, kdy bylo postupně zlikvidováno asi 250 nejvyšších představitelů režimu a bezpečnostních složek, bylo jasné, že Američanům jde o změnu režimu ať už Trump osobně zrovna říkal cokoliv. 

Co se Hormuzského průlivu týče, Trumpův projev vůbec nic nevyjasnil. Stále není jasné, zda se podle něj o zprůchodnění dopravní cesty mají starat američtí spojenci z Perského zálivu, z Evropy a z Dálného východu sami, anebo mají Američanům jen pomáhat. Proto trhy reagovaly na Trumpův projev negativně. Ohledně energetiky a uvolnění námořní cesty se totiž nedozvěděly vůbec nic srozumitelného. 

Leckdo si oddechl, že Trumpův projev nebyl o konci NATO, ale to bohužel nic neznamená. Marco Rubio přece říká, že k tomu se Američané vrátí po válce. 

… 

Server eurointelligence.com je přesvědčen, že ke konci NATO přispívají i Evropané. Itálie odepřela Američanům využití sicilské základny, Španělsko jim uzavřelo vzdušný prostor úplně, a dokonce i Polsko odmítlo mnohé americké žádosti. 

Zdá se, že se Evropané koordinují. Možná jim došlo, že appeasement na Trumpa neplatí. Snažili se o smírný přístup ohledně cel i 5 procent HDP na obranu. Odporovali mu ve věci Grónska a mají pocit, že uspěli. Možná mají dojem, že amerického prezidenta je třeba konfrontovat a pak teprve je možné uzavřít s ním nějakou dohodu. Možná mají pocit, že Trump válku prohraje (i doma politicky), a nechtějí už s ním být spojováni. 

Podle serveru je to špatná úvaha. Alianci Trump už vícekrát zpochybnil svým jednáním. Ale z koordinovaného odmítnutí pomoci Američanům v této válce se aliance už nevzpamatuje. Možná se Evropané rozhodli, že už je tak rozbitá, že nemá smysl nic předstírat. Proč v tom případě ale Evropa hekticky nepracuje na své strategické autonomii: v energiích, surovinách i v obraně? To se bude jen tak čekat, až aliance skončí formálně? 

USA nepotřebují odcházet z NATO formálně. K tomu, aby aliance byla nenávratně poškozena, to není třeba. Stačí třeba přestat sdílet zpravodajské informace s partnery v NATO a s Ukrajinou. 

... 

Tolik eurointelligence.com. Dodejme, že motivací některých evropských zemí k nespolupráci s USA je bohužel také nechuť k Izraeli, antisemitismus a vysoké procento muslimských voličů. Podle našeho soudu Evropa měla Američanům mezipřistání a přelety umožnit, je to v podstatě maličkost. Úplně jiná otázka je, jak by měly evropské státy pomáhat s otevřením Hormuzského průlivu a s tím, že se to zařídí silou a vojensky: něco takového vyžaduje pečlivé plánování, přípravy, koordinaci, dokonce i cvičení. A v neposlední řadě jde i o elementární slušnost, respekt a zdvořilost v komunikaci mezi spojenci. Někomu to možná v dnešní době připadá jako zbytečná „nadstavba“, pro jiné je to základ udržení elementární důvěry. 

… 

Podle článku Wolfganga Münchaua pro server UnHerd je jedinou Trumpovou strategií „hození kostkou“. 

Operace Epic Fury se nejvíc ze všeho podobá začátku 1. světové války. Oba konflikty začaly tím, co vypadalo jako skvělý plán. USA a Izrael se už první den pokusily o dekapitaci teheránského režimu. Německo chtělo v roce 1914 zařídit bleskové vítězství nad Francií. Vymyslel to osm let předtím polní maršál Alfred von Schlieffen. Místo útoku na Francii přímo přes hranici s Německem, kde stála silná opevnění, se tehdy Němci rozhodli jít přes Belgii a Lucembursko a obklíčit Paříž v jakési spirále. Rychlost měla být základem – stejně jako dnes. 

Císař Vilém II. řekl v roce 1914 německým vojákům, že budou zpátky dřív, než opadá listí ze stromů. Trump také predikoval, že válka skončí za čtyři až pět týdnů. Nyní jsme v týdnu pátém. 

V roce 1914 šlo vše nejprve podle plánu. Dva miliony Němců prošly rychle Belgií a odtlačily francouzské a britské jednotky 250 kilometrů na jih. Němci se dostali až na 40 kilometrů od Paříže. Pak se jim ale nepodařilo rychlé obklíčení dokončit. Podle kanadského historika Holgera Herwiga šlo právě o rychlé hození kostkou. Nebyl žádný plán B, rychlost byla zásadní, zpoždění se rovnalo smrti. Němečtí vojáci se začali potýkat s obrovským vedrem, vlhkostí, prachem. 

Báječný plán narazil na kontakt s neočekávaným. Realita má holt ten zlozvyk, že sabotuje skvělé plány. Schlieffenův plán zapomněl na počasí a zapomněl na problémy se zásobováním, pokud by válka trvala o dost déle, než bylo plánováno. 

Ani Donald Trump nemá plán B, pokud měl vůbec plán A, který se obtížně luští. Dekapitace režimu se technicky skvěle povedla hned na začátku. Trump ale podcenil schopnost nepřítele rychle eskalovat a zaútočil na Ameriku a Západ tam, kde jsou nejzranitelnější: v závislosti na surovinách, energiích a finančních trzích. Münchau prý už konstatoval před časem, že Západ je natolik závislý na importech, že vlastně nemůže vést žádnou zásadní válku proti Íránu, Rusku a Číně. 

Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 také začala špatným odhadem a pokračuje opotřebovávací válkou. Ale na rozdíl od Německa na začátku minulého století není Rusko tak vyčerpané, protože má solidnější surovinové a zásobovací řetězce.