Velký německý vlastní gól

Komentátor Wolfgang Münchau se ve sloupku pro UnHerd vrací k vypadnutí Německa ze světového šampionátu a zároveň si dělá tak trochu reklamu na svou knihu Kaput o zaostávání německé ekonomiky a konci tamějšího úspěšného modelu.

Může to být náhoda? Už na třech světových šampionátech za sebou se Německu nezdařilo probojovat se mezi nejlepších šestnáct týmů. Přitom na šestnácti šampionátech za sebou – od roku 1954 do roku 2014 – se mu vždycky zadařilo probojovat se do čtvrtfinále. Můžete mít smůlu jednou dvakrát, ale třikrát? Pokud se podobný vzorec opakuje i v rámci evropských šampionátů, už se to nevysvětlí tak snadno věhlasnými náhodami a náhodností, které jsou s fotbalem spojené. 

Rok 2018 shodou okolností znamená i bod obratu německé ekonomiky. Do té doby bylo Německo považováno za jednu z nejúspěšnějších ekonomik na světě, což byla reputace, kterou si Německo užívalo nepřetržitě od počátku 50. let. Münchau připomíná, že on osobně upozorňoval už dlouhé roky předtím, že německý model je neudržitelný. I v době, kdy se všem zdálo, že dobře funguje. 

Do roku 2018 bylo Německo evropská výrobní velmoc. Posledních osm let se ale vleče ve jménu deindustrializace, vysokých cen a soustavných ekonomických zklamání. 

Paralel mezi hřištěm a kanceláří vedení firem si nelze nevšimnout. Ale je tu minimálně jeden důležitý rozdíl. Ti, kteří mají na starosti německý fotbal, alespoň začali jednat. Kouč Julian Nagelsmann byl okamžitě vyhozen. Začalo se jednat s Jürgenem Kloppem, což je dnes možná nejznámější Němec na světě. Bývalý kouč Liverpoolu a Borussie Dortmund chce změnit celý způsob, jak je německý fotbal organizován, a zdá se, že má podporu vlivných lidí v německém fotbalovém establishmentu. 

Ale Friedrich Merz není žádný Jürgen Klopp. Má problém trefit se do nálady společnosti, a už vůbec si neumí vybudovat úspěšný tým. Na síti X navíc pochválil zápal a týmového ducha německého fotbalového týmu poté, co Němci prohráli s Paraguayí na penalty. Na sítích si z něj všichni dělají legraci. 

Buďme ale k Merzovi féroví. On je jenom symptomem země, která je příliš stará, příliš nepružná, příliš korporativistická a příliš byrokratická. V německé politice není nikdo Kloppova kalibru, kdo by zkusil přehodit výhybku a zkusil poslat ekonomiku na jinou dráhu. I kdyby Klopp uspěl s transformací německého fotbalu, bude trvat dlouho, než se tým dostane zpět ke svým slavným dnům. Dosáhnout něčeho podobného s německou ekonomikou bude nesrovnatelně těžší. 

Za posledních 40 let se Německo proměnilo z jedné z nejinovativnějších zemí na světě v nervové centrum ludditů. Na konci 19. století byli Němci šampiony industrializace, vědeckých objevů a inženýrských průlomů. A nejde zdaleka jen o vynález motorového auta, které navždy změnilo svět. 

Dnes je Německo jednou z nejméně digitalizovaných zemí na světě. Není v tom ovšem samo, ani taková Francie není zrovna majákem technologických inovací. Francouzi se alespoň snaží vybudovat si funkční AI model, i když je Mistral zatím na nějakém 50–100.místě globálních žebříčků. 

Frustrující je, že právě Německo by mělo mít zájem na digitálních technologiích. Auta bez řidiče budou zdrojem zisků v tomto sektoru. Světovými lídry v tomto segmentu jsou ale Američané, Číňané a Izraelci. 

Německý úpadek připomíná souboj psacího stroje s počítačem. V Německu se leckde stále používá fax a v širokopásmovém pokrytí mobilním datovým signálem země zaostává. 

Jsou i další důvody pro německé trable. Například vzestup Číny, která rychle budovala svoje průmyslové kapacity. Dříve Číňané vyráběli spotřební zboží na německých strojích. Dnes už si stroje a výrobní linky vyrábějí sami. Čína konkuruje Německu v autech a chemikáliích. Ale to se dalo předvídat a Německo mělo včas reagovat a investovat. 

Paralela s fotbalem se nabízí. Německý tým málo trénoval a příliš odpočíval. Dřívější fotbalové týmy trávily více času na společných soustředěních. A totéž platí i v německé ekonomice: Němci málo pracují. Za rok jen 1331 hodin. Nejvíce v Evropě pracují Řekové – 1898 hodin. Němci si ale o sobě stále myslí, kterak dřou a jak jsou lidé v jižní Evropě líní. Iluze a popírání skutečnosti hrají roli. Když Němci porazili Curacao 7:1, většina Němců slavila, jako by už mistrovství vyhráli. 

Ukazuje se samozřejmě na viníky. V Německu každý nadával na trenéra. Lothar Matthäus to svedl na manželky přítomní na mistrovství, které odváděly pozornost hráčů. 

Totéž v politice. Když Münchau publikoval knihu Kaput, argumentoval tím, že primární problém není konkurenceschopnost, ale nedostatek inovací. Auta se spalovacím motorem se budou pořád prodávat, ale bude jich méně a ziskovost se bude snižovat. Žádný kurz měny nezařídí, že psací stroj bude opět konkurenceschopný. Svět se změnil, však Německo ne. Německo má jeden z nejvíce štědrých sociálních systémů na světě. To však znamená, že schází naléhavost, když ekonomika padá. 

Abychom byli féroví, Německo má pořád mnohé skvělé firmy. Třeba firma Carl Zeiss dělá výbornou přesnou optiku pro polovodiče. Další je Trumpf, který vyrábí skvělé obráběcí stroje a je lídrem v laserových technologiích. Nebo Leica. 

Excelence pořád existuje, ale je jí méně než dříve. Německé automobilové firmy dříve vracely zisky do německé ekonomiky. Tím, jak budou více komponentů vyrábět čínské firmy, budou vracet zisky do Číny. Německý průmysl se bude zmenšovat a už se v plné síle nevrátí. Vzpomínáte, co se stalo s Detroitem? Město se dnes pomalu vrací do hry, ale úpadek trval dekády. 

Pro fotbal existuje naděje v podobě Kloppa. Žádný Klopp v evropské a německé politice ale neexistuje. 

...

Tolik výpisky z velmi pesimistického Münchaua. Zní to velmi přesvědčivě, ale zkusme si do toho trochu rýpnout. Spojitost fotbalu se stavem ekonomiky a společnosti existují, ale určitě ne vždy. Taky to není jasné a nejde to dokázat. Možná jsou Němci nejistí, dezorientovaní a nevěří si. V ekonomice i ve fotbale. Münchau ale zároveň tvrdí, že jsou Němci arogantní a že byli pohodlně přesvědčeni o své skvělé výkonnosti. 

Vezměme si Anglii, která zatím hraje na šampionátu velmi dobře. Britská ekonomika je však v ještě horším stavu než německá. Francie má skvěle sehraný, mladý, dravý a dynamický tým. S vývojem francouzského hospodářství to ale nemá souvislost zjevně vůbec žádnou. Jak to bude s Argentinou, ještě nevíme, ale když vyhrála před čtyřmi lety, nacházela se argentinská ekonomika v ještě horší situaci, než je v této zemi za poslední dekády obvyklé. Leckdo si říkal: Aspoň mají Argentinci fotbal a mohou se – při vší té bídě – radovat z něj. Bylo to předtím, než Javier Milei začal zkoušet postavit argentinskou ekonomiku na zdravé základy. Německý klubový fotbal – třeba Bayern Mnichov – si v evropském, kontextu stojí skvěle. A výkony českého fotbalu – to snad nikomu ani nestojí za analýzu. A zranitelností českého automobilového průmyslu, který je navázán na ten německý, se zabýváme velmi málo.