Podle komentátora Bloombergu Andrease Kluthe si musí Ukrajina zajistit, že ji nepotká osud bývalých amerických spojenců, jako byly Jižní Vietnam nebo Afghánistán. 

Nějaké příměří je asi vždycky lepší než žádné příměří. To se týká i klidu zbraní po diskusích Ukrajiny s USA v Saúdské Arábii. Ukrajina je prý připravena podřídit se americkému plánu, pokud totéž udělá Rusko. Také je dobře, že spolu Američané a Ukrajinci vůbec mluví – poté, co byl ukrajinský prezident Zelenskyj v Bílém domě tak pohrdavě svlečen donaha. Ukrajinci a jejich prezident se ale nemýlí, když k tomu všemu přistupují s velkou opatrností. 

Podle komentátora deníku Financial Times Gideona Rachmana poskytl americký prezident vůbec největší stimul pro evropskou integraci od konce studené války. Nobelovu cenu za mír Donald Trump nezíská, ale měl by se ucházet o Cenu Karla Velikého (The Charlemagne Prize), která se každoročně uděluje tomu, kdo nejvíce přispěl k evropské jednotě. 

Americký prezident se dvořil Rusku, podminoval víru v alianci NATO, ohrozil EU cly a posílil v Evropě strany na okrajích politického spektra. Na EU to má elektrizující efekt. Základní kroky k větší evropské jednotě už začínají. 

Na serveru eurointelligence.com analyzují vypnutí amerických zpravodajských informací pro Ukrajinu. Jde o jednu z nejdůležitějších součástí vojenské pomoci, a zrovna tu nejhůř nahraditelnou. Cíl je jasný: ať si Ukrajinci vyzkoušejí, jak se jim bojuje bez této pomoci, a pak ať přijdou a souhlasí s dohodou, kterou připraví Trump s Putinem.