Odcházející americký prezident Joe Biden tvrdí, že konec tyranie Bašára Asada byl umožněn jeho zahraniční politikou. Doslova pravil: „Hlavní podporovatelé Asada jsou Írán, Hizballáh a Rusko. Jejich podpora skončila, protože všechny tyto země jsou slabší, než když jsem se ujal úřadu.“ Podle Bidena „osa odporu“ utrpěla rány, které jim v sebeobraně uštědřila Ukrajina a Izrael. 

Podle komentáře Eliho Lakea pro portál Free Press je to ale přesně obráceně, než Biden říká. Ano Írán, Hizballáh a Rusko jsou slabší než před čtyřmi lety, ale ne proto, že Amerika vypustila a povzbudila Izrael k útoku. Izrael zaútočil navzdory tomu, že se ho Biden snažil všemožně zadržovat. Sýrie svrhla tyrana navzdory tomu, co Bidenova administrativa dělala. 

Na serveru eurointelligence.com rozebírají situaci ve Francii a například také pokus o nevydařený puč v Jižní Koreji. Začněme tím druhým tématem, glosa je totiž vtipná a ostrá. 

Pitomcova prémie (moron premium) je termín, který se v Británii ustálil pro vývoj rizikových prémií u dluhopisů za krátké služby tamější premiérky Liz Trussové. Korejský prezident Jun Sok-jol ale dokázal, že premiérka Trussová vedle něj vypadá jako Otto von Bismarck. Když korejský prezident vyhlásil stanné právo a ještě tutéž noc ho – za šest hodin – zrušil, potvrdily se dvě pravdy. Ta první říká, že do nejvyššího vedení velké, úspěšné a vysoce vyspělé ekonomiky se může dostat úplný pitomec. Druhá pravda je, že politická nestabilita může mít ekonomický dopad způsobem, který bychom ve vyspělé ekonomice nečekali. 

Komentátor deníku The Wall Street Journal Walter Russell Mead v souvislosti s událostmi v Aleppu poukazuje na to, že Blízký východ neztrácí kapacitu překvapovat. Tentokrát se překvapení koná v Sýrii, kde z dýmajícího ohniště vyšlehly v plné síle plameny odporu proti režimu Bašára Asada. 

Hizballáh, který je Asadovým spojencem, je oslabený, jeho plátci v Íránu jsou nervózní z Izraele a Rusové se musejí soustředit na Ukrajinu. Rebelové ucítili slabost a sestoupili z kopců. 

Dnes začneme třemi informacemi. Zdálo se mi velmi důležité vědět něco o tom, jak probíhala hodinová schůzka nového generálního tajemníka NATO a bývalého nizozemského premiéra Marka Rutteho a Donalda Trumpa, která se odehrála před pěti dny na Floridě. 

V otevřených zdrojích totiž nelze vůbec nic dohledat (dokonce ani spekulace), přitom můj dojem je, že skoro nic není důležitější. Trochu jsem tedy zapátral, oslovil své spolehlivé zdroje a dozvěděl se, že Rutte už spojence informoval, že schůzka byla „konstruktivní“. Trump prý dobře chápe, že řešení situace na Ukrajině bude „složité“. Je-li to pravda, trochu jsem se uklidnil. Trvání na tom, že něco musí být „jednoduché“, když to z povahy věci jednoduché není, by totiž k ničemu rozumnému nevedlo.