Každý den přicházejí z Washingtonu zprávy, které leckoho přivádějí znovu k zuřivosti. Hlasování v OSN, kde se USA spojily s Ruskem, Čínou a Severní Koreou proti Evropě, je nejdůležitější znak rozkolu v Atlantické alianci. Je to mnohem důležitější než nějaké projevy na mnichovské bezpečnostní konferenci. Často jsou to ale podle serveru eurointelligence.com menší signály, co má větší vypovídací schopnost. Třeba nepřijetí Kaji Kallasové, hlavní evropské diplomatky, americkým ministrem zahraničí. Marco Rubio se rozhodl, že se s ní nepotká, i když to bylo domluveno a ona za ním zrovna přiletěla do Washingtonu. Ve středu pak Trump oznámil, že na dovoz z EU budou uplatněna 25procentní cla, a kromě toho jsme se dozvěděli, že EU byla založena za účelem „opíchání“ Spojených států. 

Podle komentátora Telegrafu Ambrose Evanse-Pritcharda se nacházíme v okamžiku z Orwellova románu Farma zvířat, kdy kobyla jménem Lupina nahlíží oknem do domu a vidí tam prasata, jak hrají karty a připíjejí si s lidmi. Prasata jsou uvolněná a povalují se v křeslech kolem stolu, který nemá tak lesklý povrch jako ten, u kterého seděli Marco Rubio a Sergej Lavrov minulý týden v Rijádu. Ruská média o schůzce Američanů s Rusy referovala ve smyslu, že byla plná žertů, dobrosrdečnosti a „s velmi chutným jídlem“. 

Na začátek osobně laděná glosa. Donalda Trumpa a J. D. Vance nevidím, nebo dosud jsem neviděl – ostatně jako skoro nikoho –, černobíle. Svobodou slova se zabývám dlouhodobě. Pokud sociální sítě moderují obsah, nemají mít žádnou výjimku a mají být plně zodpovědné za to, co šíří. V občanském i trestním řízení. Podobně jsou na tom tzv. normální média, která omezují jednak ústavní limity, jednak trestní zákoník a tiskový zákon. Pokud sítě obsah nemoderují, mají být za šířený obsah zodpovědní jen uživatelé, kteří na ně něco píší. S výjimkami, jako je popírání holokaustu nebo plané volání „hoří“ v plném kině, má být svoboda slova zcela neomezená.