Britský premiér Keir Starmer končí. Nahradit ho má populární starosta širšího Manchesteru Andy Burnham. Článek Wolfganga Münchaua pro server Unherd je sice skoro dva měsíce starý, ale není na něm třeba měnit ani řádku. Je naprosto trefný.
Jako obvykle se britská debata redukuje na diskusi o lidech a leadershipu. Nikdo nediskutuje o agendě, kterou lídři mají, a o tom, jakou šanci má tato agenda v kontaktu s realitou. Přitom právě agenda by měla zajímat jak trh s dluhopisy, tak voliče. Všichni potřebují růstovou agendu, která funguje. Starmer řádnou agendu neměl. Potřeboval přesměrovat vládní útraty za sociální přerozdělování směrem k veřejným investicím a infrastruktuře. Ale neudělal v tomto směru nic. Postbrexitové ekonomické prostředí v Británii si žádalo posun od regulací z dílny EU, ale snaha spojit dva světy se nezdařila. Buď znovu naskočíte a chcete být uvnitř, nebo zůstanete venku.
Starmer nevěnoval dostatečnou pozornost problému chronicky nízké produktivity práce, což je prokletí britské ekonomiky a všech premiérů od roku 2008.
Británie spadla po finanční krizi 2008 z útesu a nikdy se už plně nevzpamatovala. Hlavním důvodem byla přílišná závislost na londýnské City, co se ekonomického růstu týče, a nedostatek potřebné diverzifikace. V tom selhaly bývalé vlády toryů na celé čáře. Po nich to se vším všudy převzali labouristé a udělali stejnou chybu.
Třeba Starmerovy projevy o tom, že chce být Británie v srdci Evropy. To je prázdné klišé, dokud premiér neřekne: Chci všechno – členství v EU, v eurozóně i v Schengenu. To je srdce Evropy. Mobilita pro mládež je hezké téma, ale to má být všechno? Starmerův politický zločin spočívá v tom, že politickou většinu promarnil, a když se dostal k moci, nikdy nevěděl, k čemu mu je ta moc dobrá.
Je snadné vyměnit Starmera ze Andyho Burnhama. Jak bylo řečeno, Burnham je starosta Manchesteru, taky bývalý člen vládního kabinetu za Gordona Browna. Je sympaťák, uvnitř strany populární, možná dovede stavět koalice. Jaké má ale prosím ideje ohledně obnovy ekonomického růstu? Když konzervativci sesadili Margaret Thatcherovou a Theresu Mayovou, chtěli konkrétní změnu a vybrali si politika, který ji doručil. Když sesadili Borise Johnsona a Liz Trussovou, přestali už vědět, co chtějí, a podle toho to dopadlo. Puč se Starmerem spadá do kategorie Postjohnson a Posttrussová.
Možná trh s dluhopisy sesadí nástupce Starmera podobně, jako se to stalo Liz Trussové. Anebo skončí Burnham stejně jako Starmer. Mnohem rozumnější by bylo, kdyby rebelující členové parlamentu začali rebelii výběrem nové politické agendy a potom si našli někoho, kdo ji prosadí.
V dalším článku na podobné téma Münchau opakuje, že Burnham může narazit na dluhopisovém trhu podobně jako Trussová. V jejím případě spočívá poučení v tom, že když vkročíte do dveří Downing Street 10 jako premiér, bylo by skoro dobré být připraven a mít plně vypracovanou strategii. Starmer strategii měl. Sice nic moc, ale měl. Neměl ale připravený plán B pro případ, že se vnější okolnosti začnou zhoršovat.
Burnham je stejně nepřipraven jako Trussová. Má sice na některé věci silný názor, ale nemá žádnou koherentní strategii. Strategie je něco, co narýsujete, necháte to projít zátěžovým testem, diskutujete o tom, ladíte to, počítáte náklady. Pak to zabalíte a prodáte. To trvá roky. Burnham ještě ani nezačal.
Srovnejme si to s množstvím času, který Tony Blair a Gordon Brown investovali do přípravy ekonomické strategie před volbami v roce 1997, nebo s tím, jak dlouho se připravovala Margaret Thatcherová v 70. letech. Dva ekonomické úspěchy Británie, v 80. letech a v první dekádě tohoto století, byly výsledkem tvrdé práce a tvrdého přemýšlení.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
