Dnes začneme třemi informacemi. Zdálo se mi velmi důležité vědět něco o tom, jak probíhala hodinová schůzka nového generálního tajemníka NATO a bývalého nizozemského premiéra Marka Rutteho a Donalda Trumpa, která se odehrála před pěti dny na Floridě.
V otevřených zdrojích totiž nelze vůbec nic dohledat (dokonce ani spekulace), přitom můj dojem je, že skoro nic není důležitější. Trochu jsem tedy zapátral, oslovil své spolehlivé zdroje a dozvěděl se, že Rutte už spojence informoval, že schůzka byla „konstruktivní“. Trump prý dobře chápe, že řešení situace na Ukrajině bude „složité“. Je-li to pravda, trochu jsem se uklidnil. Trvání na tom, že něco musí být „jednoduché“, když to z povahy věci jednoduché není, by totiž k ničemu rozumnému nevedlo.
…
Druhá informace se týká čínské komerční lodi, která poškodila podmořské kabely ve švédských vodách 17. a 18. listopadu (https://www.wsj.com/world/europe/chinese-ship-suspected-of-deliberately-dragging-anchor-for-100-miles-to-cut-baltic-cables-395f65d1?mod=hp_lead_pos4). Píše o tom americký deník The Wall Street Journal a nevšiml jsem si, že by o tom informovala důležitá česká média. Je to příběh důležitý i bizarní.
Čínská komerční loď byla tento týden kvůli podezření z útoku na evropskou klíčovou infrastrukturu zajata, přesněji řečeno obklíčena evropskými válečnými plavidly v Baltském moři. Sabotáž měla spočívat v tom, že kapitán čínské lodi Yi Peng 3 po vyplutí z ruského baltského přístavu Usť-Luga zapomněl vytáhnout kotvu a ta pak poničila podmořské kabely. Nejprve potrhala kabel mezi Švédskem a Litvou a druhý den – o 111 námořních mil dál – kabel mezi Německem a Finskem.
Nyní se vyšetřuje, zda byl kapitán čínské lodi naveden ruskou tajnou službou. Experti vylučují, že by si nevšiml, že vláčí po mořském dně kotvu, což má pochopitelně vliv na rychlost plavby. Loď měla vypnutý transpondér a satelitní obrázky ukazují, že když křižovala kabely, výrazně snížila rychlost.
Jednou z možností je tedy ruská tajná služba, další čínský šlendrián. Anebo byl kapitán „zas jak kláda“, jak se zpívá ve slavné námořnické písni. Čert ví, kdy kotvy zvednem – vlastně nezvednem.
…
Třetí informace se týká čtvrteční návštěvy nového izraelského ministra zahraničí Gideona Saara v Praze. Kromě návštěvy samotného ministra, což byla vůbec první plánovaná návštěva v Evropě, se u nás totiž konala pracovní schůzka a porada všech unijních izraelských velvyslanců.
Jsem rád, že takovou schůzku či poradu mohla Česká republika hostit a považuji to za úspěch české zahraniční politiky. A jsem také rád, že takovou schůzku nemusela hostit a nehostila Budapešť. Dobrých zpráv není mnoho a tahle zrovna dobrá je.
…
K rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu (ICC) vydat zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Joava Galanta kvůli jejich obvinění z válečných zločinů se vyjadřuje na stránkách Financial Times Gideon Rachman (https://www.ft.com/content/896dac48-647b-4c53-87f6-bcd49ce6446f).
S některými jeho argumenty souhlasíme. Například s tím, že rozhodnutí ICC není jenom neštěstí či problém pro Izrael, ale především pro soudržnost západní aliance. Izrael má silnou nadstranickou podporu například v USA, ale většina vlád EU, stejně jako Velká Británie, Austrálie a Kanada budou obvinění a zatykač respektovat. Třeba budou váhat, ale pokud Netanjahu vkročí suchou nohou na jejich půdu, budou ho muset zadržet.
Takové rozdělení západní aliance by představovalo obrovský problém i v normálních časech. Ale Donald Trump, který se stane 20. ledna prezidentem, už přislíbil, že učiní mnohé kroky ohrožující zájmy amerických přátel či spojenců. Například chce zavést 10–20procentní cla na dovoz z Evropy, ale třeba i z Japonska či Jižní Koreje.
Další hořká konfrontace ohledně ICC je tak to poslední, co atlantická aliance potřebuje. Někteří izraelští ministři očekávají, že Trumpova administrativa umožní Izraeli anektovat Západní břeh a Gazu. Většina zemí EU by to považovala za ilegální. Mnohé republikánské kruhy v USA mluví o zničení Mezinárodního trestního soudu – s tím, že uvrhnou sankce na země, které jej především financují. Čtyři největší donoři jsou Japonsko, Německo, Francie a Británie.
Souvisí to i s Ruskem. Mezinárodní kampaň k odstrašení ruské agrese je založena na porušení mezinárodního práva Ruskem – a případ ICC proti Putinovi měl toho být pilířem.
...
Tolik výňatky z Rachmana. Je tu ovšem mnohem více třecích ploch mezi USA a jejich západními spojenci: klimatické dohody, regulace sociálních sítí, regulace amerických technologických gigantů apod.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
