Wolfgang Münchau se v komentáři pro britský časopis New Statesman pustil do krátkého rozboru stavu německé ekonomiky (https://www.newstatesman.com/international-politics/2024/11/how-did-it-go-so-wrong-germany).
Podle autora existují tři druhy ekonomických krizí. První se dá léčit nějakými stimuly. Druhá se dá léčit reformami. A třetí druh krize nyní zažívají Němci. Je to krize identity: kdo jsme, s kým jsme partneři, v čem vynikáme a jaká je naše role ve světě.
Němci si dosud hověli ve své staromódní průmyslové ekonomice založené na obchodních přebytcích a představě, že je možné odolávat Amerikou ovládanému digitálnímu světu. Nová dekáda ale podkopala německý světonázor a na něm založený ekonomický model. Do toho se zasekla Evropská unie, která není schopna najít si svou pozici ve světě, jemuž dominují geopolitičtí surovci.
V Británii si toho možná nevšimli, ale když se v roce 2016 hlasovalo o brexitu, bylo Německo stále chápáno jako jasná nejmocnější síla evropského kontinentu. Angelu Merkelovou tehdy časopis The Economist označil za „nenahraditelnou Evropanku“. Všechna špatná rozhodnutí už ale tehdy byla přijata. Úzké vztahy německých kancléřů s Putinem zvýšily závislost Německa na ruském plynu. Zvýšila se také jeho závislost na čínských dodavatelských řetězcích a Čína a Rusko se staly strategickými partnery Německa. Merkelová rozhodla o uzavření německých jaderných elektráren, a k tomu si přičtěte tamní chronické podinvestování digitalizace.
Všechno skončilo Putinovou invazí na Ukrajinu v únoru 2022 a rozhodnutím kancléře Olafa Scholze pevněji ukotvit svou zemi v západní alianci. Scholz mluvil o epochální změně v německé zahraniční politice, ale německá ekonomika nedokáže takovou změnu směru podporovat. Nová studená válka je šok, na který německá ekonomika není připravena.
Firmy na to zatím reagují tak, že přesouvají výrobu do USA a do jižní a jihovýchodní Evropy. VW oznámil uzavření tří domácích továren, což se stalo vůbec poprvé v dlouhé historii firmy. Letos je Německo už druhý rok zaseklé v nulovém růstu a příští dva roky to má být podobné. Takhle vypadá strukturální pokles.
Ve své knize Kaput to Münchau rozebírá podrobněji. Outsideři často nechápou vztahy mezi německou politikou a byznysem. Němečtí politici často využívají korporátní sítě a státem vlastněné banky jako páky politické moci. Než se stal Gerhard Schröder německým kancléřem, byl premiérem Dolního Saska – a díky tomu členem dozorčí rady koncernu VW. Dolní Sasko drželo v koncernu VW 20 procent akcií. Blízké politické partnerství s Putinem budoval Schröder mimo jiné proto, aby zajistil průmyslu stabilní a levné dodávky zemního plynu.
Rusko paradoxně Německo v lecčems připomíná. Například závislostí ekonomiky na nízkém počtu sektorů. V případě Ruska jsou to suroviny, v případě Německa strojírenství a chemický průmysl.
Olaf Scholz nikdy nebyl členem proputinovské sekty v SPD, ale je lídrem pročínského klubu uvnitř strany. Když nedávno EU rozhodla o clech na čínská auta, bylo Německo jednoznačně proti. Firmy jako VW a Mercedes generují v Číně 30 procent obratu a svoji závislost na Číně zvyšuje i BASF, největší německý chemický konglomerát.
Čína se tlačí na trhy, kde dříve dominovalo Německo. Třeba na ten s auty. Čína ale více investuje do digitálních technologií 21. století a auta z Číny nejsou jen levnější, ale také digitálně pokročilejší.
Nejbližší konflikt se podle Münchaua rýsuje mezi Německem a USA. Je těžké si představit, že Německo bude posilovat kooperaci s Čínou a zároveň pokračovat v závislosti na Americe v oblasti bezpečnosti.
Pokles v Německu je také příběhem o tom, jak blízko může mít ekonomický úspěch k nezdaru. První dvě dekády tohoto století měli Němci obrovské štěstí. Skrze reformy zlepšili svou konkurenceschopnost, globalizace otevřela nové trhy. Rozmach kontejnerů firmám umožnil hladce se napojit na globální řetězce, Rusko dodalo levný plyn a Čína potřebovala německé firmy a stroje.
Hráči vědí, že někdy máte štěstí a jindy ne. Šťastné období pro Německo začalo končit po brexitu. Německý export do Británie poklesl. Pandemie poškodila globální řetězce. Ruská invaze na Ukrajinu ukončila německou energetickou politiku. Největší obchodní partneři Německa jsou dnes USA a Čína. To není moc výhodná pozice a podtrhuje to základní problém: všeobecné popírání geopolitiky.
...
Tolik Münchau. Otázka do pranice: Co máme dělat, když je naše ekonomika s tou Německou tolik provázána? Rozhodně ne čekat, jak to s Německem dopadne. Některé naše nápady a podněty ale určitě na tomto místě postupně představíme.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
