Americký prezident Donald Trump slíbil nastolit americkou energetickou dominanci a podle komentáře Waltera Russella Meada je v tomhle ohledu blízko tomu, aby to uskutečnil.
Globální postup k nulovým emisím – jak ho nastolil bývalý prezident Joe Biden – už úplně vykolejil s tím, jak celá západní hemisféra stále více diktuje budoucnost globálních energetických trhů.
Výsledek není úplně přesně to, co Donald Trump očekával. Těžba ropy a plynu bude dramaticky narůstat v Kanadě, Guyaně, Argentině a Brazílii. V USA také, ale ne tak dynamicky. Geopolitika energetického trhu se však posouvá směrem, který si žádá Washington – s tím, jak budou fosilní paliva hrát mnohem větší roli, než doufali zastánci boje s klimatickou změnou.
Od polárního kruhu po Tierra del Fuego politici všech barev realizují Trumpovo „drill, baby, drill“. V Argentině prezident Javier Milei akceleruje průzkum a těžbu plynu z břidlic, rezervy tam jsou srovnatelné s USA. Argentina bude brzy těžit více ropy a plynu než některé země OPEC. Investice do ropovodů, plynovodů, rafinerií a terminálů tam pokračují rapidním tempem.
Export ropy z Guyany se v loňském roce zvýšil o 54 procent, těží se hlavně na mořském dně a do roku 2030 se těžba ještě ztrojnásobí. Díky ropě se Guyana stává jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě.
Podílí se na tom i politická levice. Brazilský prezident Lula da Silva dělá, co může, aby podpořil těžbu fosilních paliv. Státní firma Petrobras zvýší do roku 2030 těžbu o třetinu. Cíl je udělat z Brazílie čtvrtého největšího producenta ropy na světě, nová ložiska se budou otevírat především v ústí řeky Amazonky.
Podobná iniciativa existuje v Kanadě. I když si vládnoucí progresivisté zároveň drží nos, těžbu fosilních paliv také podporují. Kanada je už nyní pátým největším producentem ropy i plynu na světě. Domorodí indiáni i aktivisté brání rozvoji některých polí a ropovodů a Kanada těží méně, než by chtěla. Země je navíc závislá na vývozu fosilních paliv do USA daleko víc, než by ve věku Trumpa chtěla.
Zelená lobby zůstává v Kanadě silná a premiér Carney chce snížit emise zachycováním uhlíku. I tak ale bude Kanada vyvážet více ropy a plynu, než se očekávalo. Pracuje se například na novém ropovodu směřujícím na sever Britské Kolumbie.
A to všechno se děje bez stálic latinskoamerické fosilní těžby. V Mexiku a Venezuele je těžba zatížena neschopnými nacionalisty a korupčníky. Až obě země dostanou rozum, produkce v západní hemisféře poroste ještě dramatičtěji.
Ale i bez těchto dvou zemí se západní hemisféra posouvá do nové éry. Argentina, Brazílie, Kanada, Guyana a USA – všichni budou těžbu dramaticky zvyšovat. A to jsou ještě noví příchozí jako Surinam, kde se plánují velké investice. To všechno oslabí sílu kartelu OPEC a posílí bezpečnost USA i celého kontinentu.
Energetický boom v hemisféře také zpozdí globální tranzici či odchod od fosilních paliv. I tak Brazílie letos hostí environmentální konferenci OSN pod názvem COP 30.
Prozatím jsou to ceny, ne ideologie a politika, co brání ještě větší těžbě v hemisféře. Samozřejmě je levnější těžit ropu ze země v Saúdské Arábii než ji těžit skrze frakování někde v Patagonii. Cenové války ale novou produkci maximálně zpomalí, určitě ji nezastaví. Trump chtěl zastavit americký odchod od fosilních paliv a snížit americkou závislost na světových trzích. S neočekávanou podporou z Kanady, Argentiny, Guyany a Brazílie má šanci uspět.
...
Tolik WSJ a W. R. Mead. Kam směřuje Evropa? Zaznamenáváme tady vůbec tyhle trendy a posuny? To, že Čína a Indie budou ignorovat a posouvat donekonečna emisní cíle a závazky, víme dávno. Teď se na stejnou dráhu vydává Severní i Jižní Amerika. A Evropa se svým zmenšujícím se podílem na světovém HDP se svých cílů nadále uvědoměle nevzdává.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
