Podle komentátora FT Gideona Rachmana Vladimir Putin i Donald Trump zahájili války, které se nepovedly. Autor se ptá, zda se z toho poučí Čína.
Když Donald Trump vypráví o ruském nezdaru dobýt Kyjev v únoru 2022, člověk těžko přeslechne lítost v jeho hlase. Před měsícem vyprávěl přímo v Bílém domě toto: „Měli tisíc tanků a hasili si to po betonové dálnici. Nic je nezastavilo. Za jediný den mohlo být po válce. A pak přišel jeden pitomej generál a rozhodl přesunout vojáky z dálnice na pole, místo aby na dálnici zůstal. A uvízlo se v blátě.“ Jako spousta toho, co Trump říká, jde o směsici polopravd, výmyslů a fantazie. Ruský postup zastavili Ukrajinci, kteří na konvoje úspěšně útočili a ničili mosty. Ruské tanky, které uvízly v bahně, se tam dostaly poté, co byly ukrajinskými protiútoky z pevných cest vytlačeny.
Trumpovo lamentování ale leccos prozrazuje. Putin za nic nemůže, jen to nějaký idiot špatně provedl. Možná má Trump pochopení pro Putina i proto, že sám také jednu válku zpackal: 28. února, skoro přesně čtyři roky po nezdařeném Putinově pokusu dobýt Ukrajinu, zahájily Izrael a USA útok na Írán.
Cílem bylo zařídit tamní rychlou změnu režimu. Trumpova vize rychlé a vítězné války se nepovedla. A podobně jako Putin musí Trump nyní čelit důsledkům svého špatného úsudku.
Řazení událostí také vykazuje určité podobnosti. V obou případech vedly dřívější úspěchy k přehnanému sebevědomí. Putinova anexe Krymu z roku 2014 nenarazila prakticky na žádný odpor ze strany Ukrajiny a širšího mezinárodního společenství. To mohlo přesvědčit Putina, že Zelenského vláda v Kyjevě je pouhý domeček z karet, který se rychle zhroutí – a zbytek světa bude akceptovat dokonaný akt. Trump vedl kampaň jako oponent válek v zahraničí. Ale byl omámen útokem na íránská jaderná zařízení z června 2025 a úspěchem sesazení Nicoláse Madura na začátku letošního roku. Proto byl Trump nakloněn naslouchat Benjaminu Netanjahuovi a po úspěchu ve Venezuele zaútočil na Írán znovu.
Trump i Putin centralizovali svou moc a obklopili se kývači. Vytvořili systém vlády, kde je nemožné odporovat lídrovi, který se chystá udělat katastrofální chybu. Sám komentátor Rachman ale přiznává, že jde o přehnané srovnání. Putin se rozhodl svrhnout demokratickou vládu a anektovat velkou část sousedova území. Íránský režim je naproti tomu brutální diktatura, která zabíjí desetitisíce lidí na ulicích. Ani Izrael, ani USA nechtějí anektovat íránské teritorium. A také rozdíly v domácí situaci mezi USA a Ruskem jsou zásadní. Důsledky nezdařené války jsou v obou zemích naprosto jiné. Válka s Íránem způsobila propad republikánů v amerických volbách minulý týden.
Možná Trump útoky na Írán spustí znovu, ale historie napovídá, že americký politický systém většinou prezidenty přinutí se z nezdařené války stáhnout. Takhle to bylo ve Vietnamu, v Afghánistánu, v Iráku a nyní v Íránu. Putinova válka poškodila Ukrajinu, ale poškozuje i Rusko samotné. Rusko má přibližně 1,5 milionu mrtvých a zraněných. Nemá však systém pojistek a rovnováh, který by mohl Putina z nastoupené cesty vytlačit. Rusko kromě toho nemá svobodné volby. Protiválečné strany jsou zakázané a lídři opozice mrtví. Takže válka pokračuje.
Důležitá otázka pro svět je, zda se čínský prezident Si Ťin-pching poučí. Leckdo je přesvědčen, že čínský vůdce instruoval ozbrojené síly s tím, že mají být připraveny na invazi na Tchaj-wan v příštím roce. Si si jistě všiml, jakým problémům čelí Putin a Trump při útoku na menší a slabší. Rozmyslí si díky tomu invazi na Tchaj-wan nebo blokádu ostrova? Až dosud čínský prezident prokazoval víc zdrženlivosti a strategické vize než ruský či americký prezident. Na druhé straně je to taky autoritář, který netoleruje kritiku ani disent – a který se chce zapsat do historie. Je znepokojivé, že s Tchaj-wanem – podobně jako s Íránem – leží rozhodnutí, zda zahájit válku, na jednom jediném lídrovi.
...
Tolik Rachmanova úvaha. Blokáda a invaze na ostrov jsou dvě různé věci. Proč by měl někdo útočit na ostrov, když by mohl stejných cílů dosáhnout blokádou? Kromě toho Čína jistě nevzdá masivní pokusy o ovlivňování tchajwanské domácí politiky. Jak lehké je v kontrastu s Trumpem a Putinem vypadat rozumně!
Jinak je Rachmanova úvaha sice hezká, ale nejsme o nic moudřejší v otázce, jak války na Ukrajině a s Íránem ukončit. To je však, pravda, jiný žánr.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
