Všichni nyní spekulují nad tím, co si nově zvolený americký prezident Donald Trump opravdu myslí o zahraniční politice – a o Ukrajině především.
Ohledně obchodní politiky jsou kontury o něco viditelnější. Je možné sledovat myšlení Trumpových nominantů. Ministrem financí se má stát Scott Bessent, manažer hedgeového fondu. Howard Lutnick bude ministrem obchodu a Robert Lighthizer pravděpodobně hlavním obchodním vyjednavačem.
Na serveru eurointelligence.com rozebírají Scotta Bessenta. Vzděláním je to ekonomický historik. Makroekonomové, kteří se většinou soustředí na ekonomické modely, prakticky jako jeden muž odmítají Trumpův protekcionismus a jeho nápady na vysoká cla. Mnozí také podobně jako v případě brexitu varují před tím, co všechno by se, kdyby Donald Trump zavedl vysoká cla, mohlo stát. Ekonomičtí historici prý mají naproti tomu tendenci rozlišovat více nuancí.
Podle historiků a též některých odborníků na finanční toky představují setrvalé přebytky úspor v Číně a v Německu hlubokou nerovnováhu ve světové ekonomice. Není to obyčejný vedlejší produkt politik těchto zemí, je to přímo součást jejich obchodní strategie. Německo si vytvořilo takový návyk na obchodní přebytky, že bez nich skončí v recesi. Všechny oficiální pokusy německou ekonomiku spravit s obchodními přebytky stále počítají. Uvidíme, co se stane, až se střetnou představy Trumpova týmu s nepohyblivým objektem německého myšlení, kde je průmysl centrem všehomíra.
Bessent je přesvědčen, že globální obchodní systém je rozbitý a potřebuje spravit a že cla, která uvrhne na okolní svět největší polykač světových úspor a přebytků (tedy USA), přispějí k rovnováze.
Deník The Wall Street Journal ale upozorňuje, že Bessent se v poslední době posunul do více aktivistické pozice. Letos už jednou pronesl, že „cla jsou zbraň, která musí ležet na stole a být vždy nabitá“.
Nedávno se ale posunul k ještě výraznější jestřábí pozici a argumentoval pro cla z důvodů národní bezpečnosti. Článek 232 amerického zákona o obchodní expanzi z roku 1962 umožňuje prezidentovi využít cla s poukazem na národní bezpečnost. Pak je tu článek 301 obchodního zákona z roku 1974, který prezidentovi umožňuje spustit cla s poukazem na obchodní praktiky jiných zemí. Prezidentovu rozhodnutí využít článek 232 musí předcházet analýza ministerstva obchodu, jež bude řídit Lutnick. Spuštění cel na základě článku 301 musí předcházet analýza z pera amerického obchodního vyjednavače, tedy Lighthizera.
Trump ve svém prvním prezidentském období zavedl cla na evropskou ocel a hliník právě s poukazem na národní bezpečnost. Jak může evropská ocel a hliník ohrozit americkou bezpečnost, leckomu možná není na první pohled moc jasné. Stejně tak není moc jasné, jak by mohly americkou bezpečnost ohrozit evropské automobily. Argument – pokud je nějaký vůbec třeba – asi spočívá v tom, že Amerika musí před konkurencí chránit své výrobní kapacity, například pro případ války.
Ani jeden z výše zmíněných instrumentů nemůže obhájit všeobecná 10% nebo 20% cla na veškeré zboží, o nichž Trump před volbami mluvil. Taková všeobecná cla by musel schválit Kongres. Obě cesty – cla dekretovaná prezidentem i ta schválená Kongresem – se vzájemně nevylučují. Trump pravděpodobně uplatní obojí.
V kuloárech se hovoří o tom, že Kongres schválí 10procentní všeobecná cla na veškerý dovoz a 60procentní cla na dovoz z Číny. Před volbami do Kongresu v roce 2026 pak může Trump ještě spustit cílená cla na základě oněch prezidentských dekretů.
Mluví se o tom, že Trump je stejně posedlý německými auty, jako byl v roce 2016. Lze tedy čekat, že němečtí automobiloví výrobci nebudou váhat a v očekávání vysokých cel raději přesunou do Ameriky další velkou část svých výrobních kapacit.
A ještě jedna naše poznámka: Člověk si říká, že když Trump chce, aby Evropa převzala víc zodpovědnosti za svou obranu (tedy i z finančního pohledu), proč by mělo být v jeho zájmu přivést Evropu, konkrétně Německo, k bankrotu? Když bude Německo a s ním celá Evropa ekonomicky slabší, bude taky méně peněz na obranu a vyzbrojení, ale nakonec i na nákup amerického zboží a služeb. Třeba to Trumpovi někdo vysvětlí.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
