Málokdy byla něčí ekonomická politika vypuzena a odmítnuta tak rychle jako Trumpův „Den osvobození“ s obřími celními tarify. A zrušil ji sám prezident, svou vlastní rukou. Píše se to v editorialu deníku The Wall Street Journal. Všimněme si Trumpova snížení trestných cel na Čínu – už druhého velkého vycouvání z toho, co dříve během jednoho týdne kázal. Zvítězila ekonomická realita.
Trump zrušil 145procentní cla na čínské zboží, která zavedl 2. dubna. Zůstává základní 10procentní globální clo a separátních 20 procent, jež se vztahují na vývoz čínského fentanylu, kde má Čína možnost něco předvést v boji proti vývozu této drogy – clo pak bude zrušeno. Vůči Číně tak zůstalo „jen“ 30procentní clo – a na oplátku Čína zredukuje svoje reciproční clo na vše americké na 10 % ze 125 %. Deal platí 90 dní a mezitím se bude mezi USA a Čínou jednat.
Investoři se radují, protože jde o ústupek ze vzájemně zaručené obchodní destrukce. 30procentní tarif je stále gigantický, když jde o velkého obchodního partnera, ale snížení ušetří obě strany blížícího se ekonomického kolapsu. Americkým spotřebitelům opravdu hrozily prázdné regály a Čína se bála vysoké nezaměstnanosti.
Stejně jako ve věci dohody s Británií znamená dohoda s Čínou to, že se Trump vzdal, ne že nějak zvítězil. Žádná strana nedosáhla ústupků v tom, co ji dlouhodobě trápí. Nemáme žádné sliby o zrušení čínských netarifních a regulatorních bariér a nejednalo se ani o krádežích patentů a intelektuálního vlastnictví. Jednou z tragédií Trumpova střílení se do vlastní nohy je, že hodil přes palubu možnost zkusit jednotnou frontu států (alespoň západních) proti čínskému merkantilismu. Tím, že zavedl cla i na spojence, naboural americkou ekonomickou a politickou důvěryhodnost.
Peking navíc získal možnost fyzicky si ověřit, že kdyby zahájil invazi či plnou blokádu Tchaj-wanu, Amerika ekonomické sankce v podobě trestných cel neudrží. Ovšem je na tom možné najít i něco dobrého, a sice připomínku Kongresu, že je třeba Čínu seriózně zastrašovat především vojensky.
Kde přesně si tedy stojíme po čtyřech měsících Trumpova protekcionismu? Prezidentovy ústupky od původních oznámení znamenají následující: výjimky na zboží z Mexika a Kanady, se kterým se obchodovalo podle pravidel dohody USMCA (reformovaná NAFTA vyjednaná a schválená během Trumpova prvního období), 90denní přestávku ve věci recipročních tarifů vůči všem s výjimkou Číny, výjimku z cel na všechny iPhony a elektroniku z Číny, malou dohodu se Spojeným královstvím. A nakonec snížení trestných cel vůči Číně na 90 dní.
Přistáli jsme tedy na 10procentním globálním clu a vyšším clu (i když už nejde o těch 145 %) pro Čínu. Amerika nyní jedná s desítkami zemí, aby více otevřely své trhy pro americké firmy. Žádné substantivní obchodní dohody, o kterých Trump mluví, ale na obzoru nejsou.
Po týdnech otřesů tu tak zůstávají vyšší obchodní náklady a větší nejistoty pro byznys. Ale alespoň tu máme ústupek z pokusu o Smoot–Hawley 2.0 (celní politika, která způsobila, přesněji zhoršila, tzv. velkou depresi ve 30. letech minulého století). Byznysy a domácnosti to jistě přivítají, je to lepší než Trumpův původní plán.
Ale stále zůstává 10procentní globální tarif, který tu v době, než se Trump ujal úřadu, nebyl. Otevírá se obrovský prostor pro ekonomicky a politicky destruktivní žadonění o výjimky pro firmy a odvětví s dobrými konexemi na úkor ostatních. Americké firmy chráněné vysokými tarify postupně budou vůči zbytku světa ztrácet konkurenceschopnost.
Je-li na tom všem něco dobrého, pak skutečnost, že trhy přinutily Trumpa, aby se stáhl ze svých horečných snů a představ o tom, že vysoké tarify přivodí nějaký „zlatý věk“. Zlatý věk netrval ani dva měsíce, ale byl spíš ocelově šedý než zlatý. A Trumpův poradce a pomocník Peter Navarro, hlavní architekt Dne osvobození, byl konečně vypuzen.
Trump to nebude chtít slyšet, ale začal si obchodní válku s Adamem Smithem – a prohrál. Není první politik v historii, který tuhle lekci dostal.
...
Tolik WSJ. Dodejme, že když politici náhodou udělají něco dobrého, mají se vždycky pochválit, jako se chválí malé děti. Je pak větší šance, že to budou chtít zopakovat. Politici totiž jsou jako malé děti. Zvláště je potěší, když je pochválí někdo, od koho by to nečekali.
Podobné je to s Trumpem. Je třeba, aby vnímal ocenění za to, že vycouval. Vyznavač svobodného obchodu se z něj asi nestane. Asi si ani neosvojí, že zcela zásadní je důvěryhodnost, stabilita a předvídatelnost. Ale jak se říká, lepší než drátem do oka. Pro nás všechny.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
