Jestřábi a holubice ve válce USA a Izraele s Íránem

Poté, co Írán odpálil balistickou střelu 4000 kilometrů do Indického oceánu, je snad už každému jasné, že padá argument holubic, že Írán by nebyl nebezpečný, pokud by býval nebyl k něčemu vyprovokován. Pokud byli íránští islamisté v létě jen pár týdnů od zkompletování jaderné zbraně a pokud by tuto zbraň byli schopni poslat na balistické raketě 4000 kilometrů daleko, tedy například kamkoli do Evropy, je snad jasné, že bylo třeba tomu zamezit nebo tuto schopnost alespoň omezit. Nepatřím mezi ty, kteří věří, že to šlo zařídit jen diplomaticky – v tomto ohledu jsem stále víc jestřáb než holubice. 

Představa, že by se něco takového konzultovalo předem v rámci NATO – tedy třeba se španělským premiérem Pedrem Sanchézem –, nevypadá moc logicky. Trump ale měl a mohl předem vytvořit nějakou širší koalici ochotných a o kooperaci měl žádat jiným a slušnějším způsobem. 

Je asi správné, že Trump souhlasil s násilným omezením íránské vojenské kapacity. V pořádku není, jak zmateně a chaoticky komunikuje. Než zaútočil, měl mít jasný plán, jak udržet Hormuzský průliv otevřený. V tomto ohledu jasně přecenil svoje síly, možnosti a schopnosti. Vedou se dvě různé války. V první z nich vyhrávají USA a Izrael, když razantně likvidují a omezují vojenské kapacity Íránu. Írán ale vede ekonomickou a energetickou válku – a v té se mu bohužel zatím daří velmi dobře. 

... 

Tolik sumář na úvod. Americký deník The Wall Street Journal přinesl v úterý dobrý zpravodajský článek o aktuálním diplomatickém zákulisí. Ministři zahraničí Egypta, Turecka, Saúdské Arábie a Pákistánu se minulý čtvrtek sešli v Rijádu, aby vymysleli diplomatickou ústupovou cestu z války s Íránem. Ale vznikl problém: Kdo bude íránským protějškem, se kterým se bude vyjednávat? Pár dní předtím Izrael zabil Alího Larídžáního, který byl považován za možného partnera k jednání. Egyptské tajné služby prý kontaktovaly nejvyšší vedení Íránských revolučních gard s návrhem na pětidenní příměří. 

Tyhle úvahy vedly k obratu na Floridě, kde trávil víkend americký prezident Donald Trump, který dal krátce předtím Íránu 48hodinové ultimátum ohledně otevření Hormuzského průlivu s tím, že jinak zničí všechny íránské elektrárny. O dva dny později Trump ultimátum prodloužil o dalších pět dní právě v souvislosti s diplomatickým řešením, které se otevřelo v Rijádu. Americký prezident je prý stále více nakloněn tomu, válku ukončit a přejít na diplomatické řešení. 

Trumpovo oznámení, že se rodí diplomatické řešení, uvolnilo paniku na trzích: burzy rostly a ropa se dostala pod 100 dolarů za barel. Když pak zase vyšlo najevo, že to s diplomatickým řešením nebude tak horké, trend na trzích se obrátil. 

Jako podmínku jakékoli dohody prý Írán žádá záruku, že Izrael a USA přestanou s dalšími útoky. Teherán také žádá kompenzace za utrpěné škody. Amerika chce plné ukončení íránského jaderného programu, ukončení programu balistických střel a konec podpory pro proíránské milice v regionu. 

Arabské země se soustředí především na diplomacii, která by měla otevřít Hormuzský průliv. Írán se prý chystá vybírat peníze za průjezd úžinou – podobně jako to činí Egypt v Suezu. 

Objevují se různé spekulace o tom, že nějaká jednání mezi Íránci a Američany by mohla brzy začít v Pákistánu. Írán by mohl na jednání vyslat ministra zahraničí Abbáse Aráqčího, ale Íránci nechtějí opakovat chyby: Aráqčí se účastnil jednání s Trumpovým vyslancem Witkoffem před válkou. Ta přitom sloužila Američanům pouze jako zástěrka a měla odvrátit pozornost. Další otázka je, zda by kdokoli z Íránu byl v současné době vůbec ochoten vycestovat a považovat to za bezpečné. Může to být třeba předseda parlamentu Ghalibaf? 

Když se ptali Donalda Trumpa, kdo bude kontrolovat Hormuzskou úžinu, řekl: „Třeba já a budoucí ajatolláh – ať už to bude kdokoli.“ Mezitím přišel deník The New York Times se zprávou, že saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán nabádá Trumpa, aby pokračoval v práci na zničení íránského režimu.