Když jsem sledoval chování prezidenta Trumpa po dalším pokusu o atentát, říkal jsem si, že i on – když chce – se dokáže chovat jako rozumný státník, s přesvědčivostí a vážností odpovídající situaci, bez obvyklých emotivních a chaotických výlevů přebujelého ega. A už včera jsem si všiml, že to všechno sepsala Faith Bottumová v komentáři pro deník The Wall Street Journal.
V sobotu večer prý vypadal Trump prezidentsky. Byl klidný a v obraze. Zdvořile ocenil ochranku (Secret Service) a zároveň řekl, že tradiční slavnostní večeře White House Correspondent Dinner se má rychle „přeplánovat“ a brzy uskutečnit znova. Trumpovi prostě vysloveně prospívá, když čelí fyzickému ohrožení.
Samozřejmě je třeba mluvit o politickém násilí v Americe, které je už zjevně namířeno především proti konzervativcům, kteří jsou dosud dosti otřeseni z politické vraždy Charlieho Kirka. Politické násilí v USA začíná být příliš běžné a jakoby se normalizuje. Podle autorky je ale namístě mluvit o statečnosti těch, kteří chránili jej i samotného prezidenta. I když se vám Trumpova politika nebo osobnost jinak vůbec nezamlouvají, je odvaha (a zachování chladné hlavy v krizové situaci – pozn. aut.) tím, co se také od lídrů žádá.
Prezident seděl ve slavnostním sále, když bylo slyšet několik výstřelů. Poté, co byl odsunut z pódia, dával najevo, aby večeře pokračovala. Na následné konferenci ještě ve smokingu řekl, že být prezidentem je nebezpečná profese. Přirovnal to k závodění v autě nebo rodeu, ale prezidentství je ještě nebezpečnější: 8,5 procenta amerických prezidentů zemřelo po atentátu. Zároveň dodal, že nechce žít a nemůže žít ve strachu. Trošku to připomíná situaci v pensylvánském městečku Butler, kde mu před necelými dvěma roky atentátník prostřelil ucho. Tehdy Trump – ještě od krve – zvedl ruku a volal: „Bojovat, bojovat, bojovat!“
Když se Trumpa v sobotu ptali, proč na něj atentátníci tak často míří, řekl, že atentáty na americké prezidenty studoval a nejvíce se prý jde po lidech, jejichž konání má nějaký dopad – jako byl Abraham Lincoln. Srovnávání s Lincolnem je sice velmi neskromné, ale alespoň se tentokrát Trump choval státnicky.
...
Tolik WSJ a Faith Bottumová. Editorial téhož listu konstatuje něco podobného. Kromě tří pokusů o Trumpův život připomíná deník atentát na manažera pojišťovny na manhattanské ulici, jehož pachatel Luigi Mangione je na sítích dosud oslavován coby bojovník proti nelidskému kapitalismu. WSJ ale dodává, že mnoho lidí ztrácí vůči Trumpovi soudnost nejen kvůli jeho politice, ale i kvůli jeho sprosté rétorice.
...
Tolik závěry WSJ. Dodejme, že jeden moc nechápe, proč se Trump nedokáže chovat prezidentsky i v jiných agendách a při jiných příležitostech. Ať už jde o NATO, o cla, o Rusko a Ukrajinu, či o Hormuzský průliv – ať si doplní každý sám. Já tedy na tohle odpověď nemám.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
