Historik Niall Ferguson se v eseji pro server Free Press zamýšlí nad souvislostmi protestů a násilností ve Francii. Zaujaly mne hlavně postřehy z druhé části textu. Nespokojenost souvisí i s demografickým vývojem. V zemích OECD vzrostou penze od roku 2024 do roku 2050 v průměru z 8,8 procenta HDP na 10 procent HDP. To jistě není úplně smrtící, většina států se snaží například mírně zvyšovat věk pro odchod do důchodu.
Opravdový problém jsou ceny zdravotní péče pro nejstarší. Všechny výdaje spojené s věkem (penze, zdravotní a dlouhodobá sociální péče) mají v roce 2070 v EU dosáhnout v průměru 25,6 procenta HDP.
Politici jedou ve starém zvyku uplácení seniorů, protože si spočítali, že jich je hodně a jako voliči jsou velmi disciplinovaní. Útraty na lidi nad 65 let vzrostly v Británii od roku 2000 o 2,5 procenta HDP a ve Francii v téže době o 3 procenta HDP. Reálné příjmy ovšem zdaleka tak nevzrostly. V obou zemích je lepší být v důchodu než být zaměstnán.
Francouzská mládež si stěžuje, že jsou podinvestovány školy, ale měla by si stěžovat, že je přeinvestováno do důchodců. Lidé nad 65 let mají ve Francii větší celkové průměrné příjmy než populace v produktivním věku.
Co se vlastně děje? Evropané jsou tak úspěšně indoktrinováni ve školách a na univerzitách, že ze své situace viní skoro každého. Kromě toho, kdo je opravdu zodpovědný za jejich situaci. A to jsou senioři a politici, kteří se spoléhají na jejich hlasy. Místo aby mladí hlasovali pro nějakou verzi argentinského Javiera Mileie, který vede kampaň za radikální fiskální reformy právě s tím, že je třeba vytvořit více příležitostí pro mladé, budou se zkoušet stará řešení. Výsledkem bude slabší euro, vyšší inflace, snižování ratingu agenturami a ještě vyšší úroky než dnes.
Kromě toho nebudou – navzdory slibům – evropské státy dávat více peněz na svou bezpečnost s nebudou modernizovat protivzdušnou obranu v době, kdy ruské drony stále častěji dopadají mimo Ukrajinu. Šokující část výdajů na obranu jde v Evropě běžně na penze bývalých vojáků a jejich výsluhy.
Mladí lidé zapalují více a více věcí. Vlastní školy, ale i hotely pro azylanty a synagogy, protože část mladých se také přesouvá k extrémní pravici. Výsledkem bude jenom další odliv kapitálu. Každá další vláda přežije sotva půl roku.
Fiskální reformy se těžko provádějí, když máte multietnickou populaci a systém s mnoha politickými stranami. Američané si udrželi systém dvou stran. To v Evropě nemají. V Chorvatsku mají v parlamentu 21 stran, v Nizozemsku 17, ve Španělsku 13, v Itálii 9 a v Řecku 7. A dalo by se pokračovat.
V kontrastu s posledními 200 lety je většina evropských států stejně multietnických jako USA. V USA žije 16 procent populace, která se narodila jinde. V Británii, Španělsku a Německu je to už ale dokonce vyšší procento. Velká migrace do Evropy po roce 2014 byla částečně vysvětlována ekonomickou teorií. Stárnoucí společnost prý potřebuje mladou krev. Budoucí historici budou žasnout nad tím, jak neuvěřitelně špatný výpočet a odhad to byl.
Ve slavné knize Ústava svobody z roku 1960 velký klasický liberální ekonom Friedrich A. von Hayek odhadl, že „koncentrační tábory budou velmi pravděpodobně osudem starší generace, jejíž příjem je totálně závislý na útlaku mládeže“. Hayek se nemohl více mýlit. Staří v evropské válce generací přesvědčivě zvítězili.
Když William Wordsworth popisoval entuziasmus Francouzské revoluce, napsal: „Být mladý bylo samo nebe.“ Když navštívil Paříž v roce 1791, mu bylo 21. Možná, že „samo nebe“ je dnes být starý.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
