Alan Greenspan zemřel v pondělí ve věku sto let. V době, kdy byl skoro dvacet let ve funkci guvernéra Fedu, tedy americké centrální banky, byl hodnocen spíše pozitivně. A mnozí na něj pohlíželi dokonce jako na jakéhosi záhadného a jistě geniálního finančního mága. Neustále si pročítal i různé obskurní statistiky, a to zdaleka nejen finančního charakteru. Bylo o něm známo, že si pročítal nejrůznější statistiky ve vaně, kde se rád vyhříval dlouho.
Zajímalo ho všechno: nejnovější materiály ve stavebnictví, inovace i průměrná klesající hmotnost spotřební elektroniky. Byl vnímán jako pomyslný „muž s olejničkou“: tady sofistikovaně povolil – ale jen trošičku – ventil, něco málo vypustil či přifoukl, jemně přitáhl šoupátko. Tenhle příměr možná připomíná topiče střednětlakých a nízkotlakých kotlů, což je profese, jíž se autor těchto řádek živil za minulého režimu. Takže kdo chce, může si tehdejší image Greenspana představit třeba jako geniálního ladiče pian. Kromě znalostí ekonomie měl mít i něco navíc, jakousi jemnou intuici a citlivost, která není souzena normálním smrtelníkům.
Po finanční krizi 2008, to už ale Fedu předsedal Ben Bernanke, byl Greenspan vnímán jinak, mnohými pro změnu zatracen. Teprve Bernanke – na rozdíl od svého předchůdce – musel učinit fatální rozhodnutí. V době po pádu Lehman Brothers se musel rozhodnout, zda nechá velké banky padnout (jak mu lecjaký zastánce přísnosti doporučoval), nebo se rozhodne neopakovat chybu z roku 1929, velkým bankám pomůže a celý systém zalije penězi. Mainstreamový názor dnes praví, že se Bernanke rozhodl správně, leč v tu dobu leckdo vlivný žádal opak. Bylo to opravdu rozhodnutí osudové, svět měl tehdy namále a žádné tak zásadní rozhodnutí Greenspan ve své kariéře dělat nemusel.
Greenspanovi dnes levicoví progresivisté vyčítají libertariánské sklony a to, že měl rád Ayn Randovou, intelektuální obhájkyni vypjatého individualismu a sobectví. V případě Greenspana to lze ale považovat spíše za hřích mládí. Do měnové politiky tyto své soukromé ideové záliby nepletl. To, že ho něco zajímalo, neznamená, že byl sám fundamentalistickým ideologem.
Naopak ale patřil mezi zastánce sekuritizace, tedy hlavní příčinu vypuknutí finanční krize roku 2008. Šlo o proces, kdy se z úvěrů stávají cenné papíry (securities): úvěry různé kvality se smíchají, rozsekají, nově zabalí a vyvedou z bank do akciových společností, které oproti úvěrům vydají vlastní cenné papíry, tedy akcie a dluhopisy. Na ty jsou zase navázány různé swapové a pojišťovací operace a finanční produkty z kategorie tzv. futures. Filozofie, která zatím stála, byla, že za pomoci sofistikovaných matematických finančních produktů lze přenést zacházení s rizikem od amatérů k profesionálům – a na světě pak bude lépe. Krizové výkyvy budou – pokud vůbec – jen mělké a krátké a možné ztráty se pod dohledem profesionálů bezpečně rozptýlí v prostoru a v čase. Pak se ale ukázalo, že kosmické finanční produkty jsou spíše toxickou masokostní moučkou, a nikdo neuměl rozluštit, kde se jádro infekce – jako v případě nemoci šílených krav – nachází. Greenspan měl tendenci věřit teorii, že profesionálové umějí s rizikem nakládat lépe než amatéři a že naleštěné finanční inovace údajně geniálních matematiků mohou zařídit lepší svět.
Dalším hlavním dědictvím Greenspana je podle mne to, že byl v okamžicích prudkých poklesů na kapitálových trzích schopen intervenovat štědrou měnovou politikou. V 90. letech často mluvil o „irrational exuberance“, čímž myslel nerealistická očekávání spojená se vzestupem akciových indexů. Co by dnes Greenspan řekl o tržní valuaci některých technologických firem, zvláště těch spojených s AI a čipy, která se už vymyká jakékoli racionalitě? Růsty akcií v 90. letech se oproti tomu jeví z dnešní perspektivy jako logické a opodstatněné.
...
Tolika moje hodnocení finančního mága Greenspana: vyjádřil se pochopitelně i americký deník The Wall Street Journal ve svém editorialu. Podle textu se většinou o Greenspanovi píše v tom smyslu, že to byl velký centrální bankéř, ale že neprosazoval dostatečné regulace.
Paradoxem jeho kariéry je, že předsedal nejlepšímu i nejhoršímu období Fedu. Jmenován byl Ronaldem Reaganem v roce 1987, aby nahradil slovutného Paula Volckera. Greenspan vedl Fed na cestě snižování inflace, tedy dezinflace. Dnes se tomu říká období Velké uměřenosti (Great Moderation). Inflace byla nízká a ekonomika robustně rostla.
V říjnu 1987 se během tzv. černého pondělí propadl akciový trh o 22,6 procenta. Greenspan dodal likviditu a propad zastavil. Panika přestala. Správně zhodnotil růst produktivity práce v 90. letech a odhadl, že Fed nemusí uprostřed rychlého růstu ekonomiky zvyšovat úroky.
Po 11. září i po prasknutí internetové bubliny měl velké obavy z deflace a úroky držel nízko po příliš dlouhou dobu. Pak začal utahovat šrouby velmi pozvolna a pomohl položit základy úvěrové mánie první dekády. Teprve v roce 2005 Greenspan poukázal na to, že ceny nemovitostí začínají být přehnané.
Během slyšení v Kongresu v roce 2008 (to už v čele Fedu nebyl) uprostřed probíhající bankovní a finanční krize Greenspan prohlásil: „Ti z nás, kteří věřili – mne nevyjímaje – ve vlastní zájem úvěrových institucí a v to, že budou samy chránit zájem svých akcionářů, se nacházejí ve stavu nevěřícného šoku.“
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
