V českých médiích se stále diskutuje o tom, kdo pojede na summit NATO, co tam bude České republice řečeno k tomu, že neplní smluvní závazky, či zda je správné a citlivé kritizovat Donalda Trumpa, přesněji jestli to má činit naše hlava státu.
Ať si o tom myslíme, co chceme, ve velkých západoevropských státech kritika Donalda Trumpa přitvrzuje a je to dnes velkým tématem všech důležitých komentátorů. To, co řekli v posledních dnech Friedrich Merz a Emmanuel Macron, znamená už skutečný průlom.
Německý kancléř Merz pravil včera ve Vestfálsku, že „Američané šli do této války bez jakékoli strategie“. A dodal: „V tuto chvíli ani nechápu, jak by se z ní Američané mohli strategicky stáhnout. Íránci vyjednávají velmi dovedně, zato Američané vůbec ne.“
Francouzský prezident Emmanuel Macron pravil pro změnu v Aténách, že „Trump se spojil se Si Ťin-pchingem a Putinem proti Evropanům“. Když k podobným závěrům o Trumpovi docházejí různí analytici a komentátoři, je to jedna věc, ale když takhle mluví představitelé velkých evropských států, je to úplně jiná kategorie.
Nevraživost mezi Evropou a USA se třeba podle serveru eurointelligence.com bude dál stupňovat, bude se i nadále sytit Trumpova rétorika typu „Evropa (NATO) tu pro nás nebyla, když jsme ji potřebovali“.
Možná Macron a Merz koordinují své verbální útoky vůči USA. Možná doufali, že se Trump stáhne ze svých antiNATO postojů, když si uvědomí, že Evropané se už nebudou bát bránit sami či budou mít svou vlastní politiku vůči Číně.
Na serveru zdůrazňují, že Merz i Macron mají ve zvyku pronášet spontánní, nereflektované a nepřipravené výlevy. Sice to pochopitelně není v Trumpově rozsahu a stylu, je to více intelektuálně převlečené, ale stejně…
Když se však nedokážou ani dohodnout na společném vývoji a výrobě evropského bojového letadla srovnatelného s F-35, když vší politickou silou neprioritizují obranné mechanismy svých států, tak proč si máme myslet, že jsou najednou schopni se plně oddělit od USA a opravdu prioritizovat vlastní i evropskou bezpečnost?
Kdyby tomu tak doopravdy bylo, něco bychom o tom museli vědět. Financování samostatné evropské obrany by muselo stát na udržitelné a pevnější finanční bázi. Přenesení plné zodpovědnosti za vlastní bezpečnost a bezpečnost evropských spojenců by musela předcházet naprostá proměna domácích politických diskurzů. Ani Francie, ani Německo nejsou fiskálně ve stavu dávat dramaticky víc peněz na obranu, pokud nebudou škrtat jinde. Pokud by se měla Evropa oddělit od Ameriky, museli by na to politici začít připravovat své voliče. Nic z toho se ale neděje.
I když lze s Merzem souhlasit, je otázka, jestli to měl říkat. Od počátku Trumpova druhého volebního období se mohli Evropané přetrhnout, aby zůstal angažován v evropské bezpečnosti. EU dokonce souhlasila s jasně nevýhodnou obchodní dohodou s USA, protože neměla moc na výběr. Za kritikou Trumpa ze strany Macrona a Merze tedy není nic strategického, jde asi jen o vyhřeznutí proudu vědomí a zkrátka o komunikační neštěstí.
Marco Rubio býval v Trumpově administrativě nejvíce pro NATO. Jeho únorový projev v Mnichově byl vůči Evropě tvrdý, ale stále ještě slušný a konstruktivní. Tento měsíc už řekl, že po skončení války s Íránem budou americké vztahy s NATO přehodnoceny. K onomu přehodnocení teprve dojde. Leckdo v Evropě se uklidňuje tím, že Trump nemyslí vážně stažení amerických vojáků z Evropy, že je jenom přeskupí mezi různými základnami v různých zemích.
Nelze totiž vyloučit, že Američané řeknou, že o bezpečnost v Evropě se mají starat evropští členové NATO – s tím, že Američané se v rámci NATO musejí starat o celou Asii a Latinskou Ameriku. To pak budou muset Merz s Macronem mluvit úplně jinak.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
