John Authers dnes připomíná na serveru Bloombergu staré moudro. Ve chvíli, kdy začnou davy odcházet či opadne vlna nadšení, je možná dobrá chvíle pro investice na kapitálovém trhu. Můžete pořídit leccos za slušnou či rozumnou cenu.
V tomto ohledu je dobré se podívat na Evropu a především na Německo. Na začátku minulého roku – po projevu J. D. Vance v Mnichově – se kontinent cítil otřesen, protože si leckdo uvědomil, že se nadále nelze spoléhat na USA.
Když si krátce poté Německo vybralo nového kancléře Friedricha Merze – po těsném výsledku voleb – přišlo doslova fiskální zemětřesení. Německé ústavní limity na zadlužování schválené před globální finanční krizí 2008 byly zrušeny a Merz oznámil masivní vyzbrojovací kampaň, tedy něco, co bylo v této zemi tabu po celé dekády.
Reakce trhu byla neobyčejná. Tři měsíce po nástupu Merze rostl německý akciový index o 40 procent rychleji než americké trhy. Od té doby následuje setrvalý pokles a konflikt v Íránu pak vypustil veškeré nadšení pro německé akcie. Merzova koalice je nyní ve velkých problémech a jeho osobní podpora podle posledních průzkumů dosahuje pouhých 14 procent.
Nyní možná přichází další šance. Hvězdou vyzbrojovacího nadšení byla firma Rheinmetall AG, německý zbrojařský podnik. Růst akcií nejprve překonával výsledky amerických firem z oblasti AI. Od konce loňského roku akcie klesaly, ale patrně se už odpíchly ode dna.
Makroekonomické souvislosti nakonec vypadají pozitivně. Evropská čísla v prvních měsících války s Íránem vypadala velmi špatně, ale v posledních měsících nastal obrat a evropské akcie jsou na tom nejlépe za tři roky.
Od roku 2010 tlačila evropské akcie dolů suverénní dluhová krize a způsob, jakým byla řešena, a nástup amerických megafirem, které dominují revoluci AI. Nejen technologické akcie, ale i evropské průmyslové akcie jsou přitom proti americkým akciím výrobních firem stále velmi podhodnocené.
Je slušná šance, že to evropské akcie začnou nyní dohánět. Inflace je menší problém než v USA a na obzoru zrovna není – na rozdíl od USA – zvyšování úrokových měr. To všechno by mohlo pomoci evropským výrobcům, kteří budou benefitovat ze zvýšených německých útrat.
Nic z toho samozřejmě nevymaže dlouhodobé problémy Evropy, které jsou hluboce zakořeněné. Authers je shrnuje takto:
- Evropa nerozvinula technologický sektor a už je pozdě na to, aby to začala zkoušet.
- Demografie je jednoznačně negativní, na možnostech růstu tedy sedí pevné víko. V Německu a ve Francii činí porodnost jen 1,6 a 1,4 dítěte na ženu, což je hluboko pod reprodukčním minimem 2,1.
- Eurozóna s jednotnou měnovou politikou a žádnou fiskální politikou je vytvořena chybně.
- Kontinent není samostatný ohledně ropy a plynu a do budoucna zůstává nepříjemně závislý na dovozu energií z Ruska, Blízkého východu a USA.
- Politické vyhlídky nejsou dobré. Tradiční elity jsou neoblíbené a populistické alternativy nalevo a napravo míří k moci.
Velkým problémem Evropy je samozřejmě válka na Ukrajině. I tou se Authers dnes zabývá, především z pohledu trhů a ruské energetiky.
Rusko-ukrajinská válka vstoupila do pátého roku. Pozornost trhů se ale zcela obrátila k válce s Íránem. Přitom se válka Ruska s Ukrajinou vynořila ze zaseklé fáze a obě strany eskalují a výrazně zintenzivnily vzdušné útoky, tedy jejich frekvenci a rozsah. Je to ale zcela zastíněno hormuzským dramatem.
Zájem světových médií o válku na Ukrajině po půl roce poklesl a zpátky se nikdy nevrátil. Investoři by se ale o tuto válku zajímat podle Autherse měli. Ukrajinské dronové útoky na ruskou ropnou infrastrukturu začínají mít efekt na ruskou produkci. To zvyšuje pravděpodobnost pokračování války. Přeprava ruské surové ropy po moři dosáhla vrcholu na začátku letošního roku, od května ale klesá. Ruské terminály v Černém i Baltském moři fungují hluboko pod svou kapacitou.
Ukrajina například právě zaútočila na největší ruský ropný komplex v Tatarstánu s kapacitou 300 000 barelů denně. To už má opravdu signifikantní vliv na trhy. Podle Alexe Kochartova z Bloomberg Economics by se měli Ukrajinci více soustředit na ruské ropné terminály v obou mořích. Útoky na ně – na rozdíl od útoků na rafinérie – byly dosud pouze sporadické. Jinak se Rusko bude soustředit na export surové ropy.
Reakce Ruska je, že zdvojnásobilo letecké útoky na Ukrajinu a provádí stále více provokací vůči NATO. Je pravděpodobné, že se Rusko v příštích týdnech uchýlí k jadernému vyhrožování a hazardování, a to v nejvyšší míře od konce studené války.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
