Německo a Evropa mají s Trumpem větší problém, než je stahování vojáků

Toto konstatuje titulek včerejšího zpravodajského článku deníku The Wall Street Journal. 

Text říká, že atlantické spojenectví eroduje rychleji, než se starý kontinent vyzbrojuje. Němečtí politici konstatovali, že stažení 5000 amerických vojáků je sice nepříjemné, ale symbolické. Horší je, co všechno dalšího se v té souvislosti děje. Americký prezident Trump znovu navýšil cla na evropská auta, a vůbec nejvíc nebezpečné je, že už nechce v Evropě rozmístit dalekonosné americké střely, o kterých rozhodl jeho předchůdce Joe Biden. 

To je mnohem vážnější věc než redukce počtu amerických vojáku o 5000. Stejně vážnou zprávou pro Evropu je, že Amerika spotřebovala v Íránu mnohem více raketového a muničního arzenálu, než se zdálo. 

Německo představuje nervové centrum americké vojenské přítomnosti v Evropě a hustá síť evropských základen pomáhá projektovat v Evropě americkou moc a sílu. Velká základna Ramstein v jižním Německu představovala logistický přístav pro americké vojenské operace v Afghánistánu, v Iráku a nyní i v Íránu.    

Snížení počtu amerických o 14 procent ze stávajících 36 000 není víc než běžná fluktuace a je to mnohem méně než stažení 12 000 vojáků, o němž Trump rozhodl ve svém prvním funkčním období – a které se pak už nestihlo uskutečnit. Naprostá většina těchto vojáků slouží americkým operacím na celém světě a vůbec tam nejsou za účelem ochrany Německa v případě přímého útoku. 

Mnohem více znepokojivá je zpráva, že Američané nerozmístí v Německu batalion operátorů křižujících střel Tomahawk a hypersonických raket Dark Eagel – součást rozhodnutí Bidenovy administrativy k odrazení případného ruského útoku na členské země NATO. 

Polský prezident Donald Tusk je v článku citován s tím, že „největší hrozbou pro transatlantickou komunitu nejsou vnější nepřátelé, ale pokračující dezintegrace Aliance“. 

Článek ale též konstatuje, že nerozmístění raket Tomahawk a Black Eagle a příslušného batalionu může být součástí dohod Trumpa s Putinem. Přichází prý jako další krok po tom, co Amerika zrušila veškeré ropné sankce vůči Rusku v souvislosti s uzavřením Hormuzského průlivu. 

Německo v poslední době stupňuje vyzbrojování a do roku 2029 bude mít nejsilnější konvenční armádu v Evropě. Dramatický pokles zásob amerických raket, střel a munice ale vytváří pro starý kontinent dilema ohledně protivzdušné a protiraketové obrany a dalekonosných střel. V tom ohledu nejde emancipace Evropy zdaleka tak rychle, pokud vůbec probíhá. 

Dodejme též, že jsme u dilematu, o kterém jsem na tomto místě psal už minulý týden. Evropě potrvá, než se dokáže od USA vojensky emancipovat. Německý kancléř kritizoval USA slušně a bez emocí. Řekl, že nemají exitovou strategii v Íránu. Možná to říkat nemusel, ale představa, že žádný evropský lídr – ani představitel země, která americkým spojencům umožnila volné přelety a využívání základen pro operace v Íránu (na rozdíl od Francie, Německa a Španělska) – nesmí nikdy o Trumpovi říct nic kritického, je asi neudržitelná, i kdyby se o to někdo od rána do večera snažil. Představa, že Trump bude o evropských spojencích mluvit agresivně a sprostě, zatímco Evropané nebudou nikdy říkat nic, a to ještě další tři roky do konce Trumpova funkčního období, asi nedává smysl. 

Současný šéf aliance NATO Mark Rutte Trumpa nazýval „taťkou“ a všelijak mu lichotil, na minulém summitu NATO si americký prezident užil luxusní ubytování v královském paláci nizozemského krále. Člověk si tehdy říkal: Je to chytré, je to sice ponižování se a poklonkování, v situaci naší evropské závislosti, v níž jsme vlastní vinou, ale má smysl. Na druhou stranu bylo asi už tehdy jasné, že praktický časový dopad podobných poklon a lichotek asi moc dlouhý nebude.