Slavný skotský a dnes už i americký historik Niall Ferguson napsal a publikoval svůj článek pro server Free Press, kde se netají nadšením z Trumpova vítězství, již ve středu po volbách. Tedy 6. listopadu.
Na začátku připomíná (ach, to mužské ego), že on osobně přece předvídal Trumpovo vítězství již vloni v květnu. Strategie demokratů založená na tom, že proti Trumpovi bude vedena právní a soudní válka (lawfare), byla podle něj od začátku chybná. Když se mohl brazilský prezident Lula da Silva stát znovu prezidentem po roce a půl ve vězení, neměl se Trump čeho bát. Pokud navíc bude mít veřejnost dojem, že aparát Demokratické strany využívá právní systém k politickým účelům, Trumpovi to pomůže. Už před rokem a půl Ferguson napsal, že Joe Biden půjde ve stopách Geralda Forda, Jimmyho Cartera a George H. W. Bushe a bude prezidentem jen v jednom termínu.
Autor je nicméně překvapený rozsahem Trumpova vítězství. Billu Clintonovi se říkalo „dítě návratů“, ale Trump je ve srovnání s ním „králem návratů“. Je to větší comeback, než zažil prezident Grover Cleveland v roce 1892, větší než návrat Richarda Nixona, který vyhrál v roce 1968 poté, co osm let předtím prohrál s Johnem F. Kennedym, větší než mnoho návratů Winstona Churchilla, z nichž největší se odehrál v roce 1941 (případně v roce 1951). Je to více než návrat de Gaulla v roce 1958, je to více než Napoleonových 100 dní v roce 1815. Svým způsobem to není návrat, ale zmrtvýchvstání.
Proč je tak velké? Kvůli obrovskému úsilí všech Trumpových oponentů jej zničit. Jak říká Elon Musk: „Trumpa se pokusili dvakrát zabít, přivést k bankrotu a nadosmrti odsoudit.“ Byl stíhán ve čtyřech případech a v jednom obviněn. Dvakrát čelil pokusu o odvolání (impeachment) – v prosinci 2019 a v lednu 2021. Celkový počet soudních případů vůči němu činí 116. Nebyla to právní válka, ale totální právní válka. A stejně to bylo totální vítězství.
Trump je autenticky „antikřehký“. Antikřehkost definuje Nassim Nicholas Taleb ve své stejnojmenné knize takto: Je to víc než robustnost. Je to vášeň pro náhodnost, nepořádek a získání prospěchu šokem. Je to láska k náhodě a chybování. Antikřehkost je schopnost dělat věci bez toho, že jim rozumím, a dělat je lépe, než kdybych jim rozuměl. Friedrich Nietzsche to řekl elegantněji: Co mne nezabije, to mne posílí. Byl by to dobrý název pro nějakou Trumpovu biografii.
I rozsah Trumpova vítězství je šokující. Kromě „bezdětných tygřích lady“ (termín budoucího viceprezidenta J. D. Vance) Trump posílil v každé demografické skupině.
Využije novou většinu v Senátu a Sněmovně reprezentantů k něčemu lepšímu než v letech 2017–2018? Ferguson by si vsadil, že ano. Jeho první administrativa byla dána dohromady lidmi z elementů Republikánské strany a vojenského establishmentu, který byl fundamentálně proti Trumpově agendě „Make America Great Again“.
Tentokrát to prý bude jinak. Vítězství je porážkou soudní války proti Trumpovi, porážkou kritické rasové teorie, uvědomělých univerzit, biologických mužů v ženském sportu, sexuálního mrzačení výrostků, porážkou Ivy League, tradičních médií a Hollywoodu. Prohráli i neokonzervativní nevertrumpisté včetně Liz Cheneyové. A je to vítězství pro Starlink, Polymarket, bitcoin, pro podcastery typu Joea Rogana a pro novou generaci energických i autistických budovatelů typu Elona Muska.
K nefunkční federální vládě bude nyní Trump přistupovat, jako argentinský prezident Javier Milei přistupuje už rok k vládě argentinské, tedy za pomoci „motorové pily“…
Ferguson je rovněž přesvědčen, že co se zahraniční politiky týče, Trump nebude izolacionista a pochopí, že autoritářská osa Čína–Rusko–Írán–KLDR je nebezpečná a že Putinovo vítězství na Ukrajině bude také vítězstvím pro Si Ťin-pchinga, Alího Chameneího a Kim Čong-una.
Zapomíná se, že Trumpova kampaň používala i Reaganovy slogany jako „Jste na tom lépe než před čtyřmi lety?“ a „Mír skrze sílu“. Leckdo jinak inteligentní dle Fergusona trpí syndromem „vykolejení Trumpem“ – a zapomíná se na to, že i Reagan byl mistrem návratů. V roce 1976 republikánskou nominaci nezískal a rok 1980 byl jeho druhý pokus.
...
Tolik výpisky z Fergusona. Osobně jsem dalek toho, Trumpa nějak démonizovat. Vidím ho vcelku realisticky a pragmaticky. Obyčejně ale tento autor píše s větším nadhledem či odstupem. Tohle planoucí nadšení skoro připomíná ódy Pavla Kohouta na Stalina. Možná Ferguson vítězství hojně zapíjel.
Může to být v něčem dobré – třeba Trumpova blízkovýchodní politika vypadá nadějně.
V jiných ohledech to ovšem dobré být vůbec nemusí. Výskyt proputinovských proponentů, jako je Tucker Carlson, v Trumpově blízkosti člověka zrovna nenaplňuje optimismem. Drobná potíž je v tom, že zrovna způsob ukončení války na Ukrajině je to, co nás v našich zeměpisných šířkách na Trumpově agendě zajímá úplně nejvíc.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
