Premiér Andrej Babiš neustále jakoby vymýšlí, jak zároveň plnit i neplnit slíbená dvě procenta HDP výdajů na obranu. Záběr jeho výroků je poměrně široký. Stále opakuje, že americkému prezidentu Trumpovi něco „vysvětlí“. Například že „každá země má jiné HDP“ (to snad ví i Trump). Nebo mu připomene, že on a jeho lidé (hnutí ANO) Trumpa vždy chválili, i když se mu jiní posmívali.
S šéfem NATO Markem Ruttem o českých výdajích na obranu jednal už dvakrát, naposledy na okraji summitu Evropského politického společenství v Jerevanu. Po ukončení jednání Babiš prohlásil, že navyšování výdajů na obranu vidí optimisticky. „My tomu samozřejmě podřídíme všechno, protože je to taková výzva. Vždy když mě někdo k něčemu vyzývá, tak jdu po tom,“ prohlásil předseda české vlády.
Zároveň bylo oznámeno, že bývalý velvyslanec u NATO Jakub Landovský se stane vládním zmocněncem pro plnění závazků vůči Alianci. „Jsem rád, že kolega Landovský to vzal, protože vidí do těch střev NATO,“ řekl Babiš. Jmenování Landovského premiér oznámil koncem minulého týdne s tím, že si od toho slibuje naplnění závazku vůči NATO, tedy vydávat na obranu nejméně dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP). Minulý týden uvedl, že Česko letos podle hodnocení Severoatlantické aliance (NATO) závazek nesplní.
Takže výzva to je, premiér po tom půjde, letos se to ale plnit nebude. Nebo nakonec bude? Máme na ta dvě procenta zvláštního zmocněnce. Ten bude něco navrhovat už pro letošek, anebo až pro ty další roky?
Asi nejsem sám, kdo se v tom vůbec nevyzná. Zkusme si tedy vysvětlit pár úplně jednoduchých věcí.
Nejprve k těm dvěma procentům HDP. Je to jako s tím slavným Churchillovým výrokem o demokracii: „Demokracie je nejhorší způsob vlády na světě. Mimo těch ostatních způsobů.“
Dohoda o měření vojenských výdajů procenty HDP a nejhorší způsob, jak to měřit a jak si něco slíbit, až na to, že nikdo nic lepšího nevymyslel. A i když si budete lámat hlavu, jak budete chtít, na nic jiného nepřijdete. Každá země z 32 členských si najde tisíc a jeden důvod, proč se to či ono zrovna pro ni nehodí. Ano, každý má jinou strukturu ekonomiky a jiné HDP, jeden je bohatý, druhý chudý, jeden zrovna roste hospodářsky rychle, druhý pomalu či stagnuje, jeden je velký, druhý malý, jeden má rozvinutý zbrojařský průmysl, druhý nemá, každý má jinou geografickou polohu, každý se cítí jinde, jinak a více či méně ohrožen.
Z mnoha jednotlivých pohledů a perspektiv se ten závazek jeví jako nelogický. Například USA působí a chtějí působit i v Pacifiku, možná dokonce především v Pacifiku – a NATO je atlantická aliance. Vůbec největší do očí bijící nelogičnost tedy spočívá v tom, že nevíme, jaké procento amerického HDP směřuje na ochranu Pacifiku a jaké na ochranu euroatlantického prostoru. Jenže ta dvě procenta (případně pět procent) jsou prostě kompromis, je to vzájemný slib spojenců a dohoda. A sliby se musejí dodržovat.
Představa, že bude někdo Trumpovi „vysvětlovat“, že potřebujeme peníze „pro naše lidi“, je úplně mimo. Každý členský stát NATO přece potřebuje peníze „pro svoje lidi“ a v NATO je dost zemí, které jsou stále chudší než Česká republika (Bulharsko, Rumunsko, Slovensko, Chorvatsko, Albánie, Litva atd.).
Česká vláda má pořád možnost splnit dvě procenta HDP na obranu už letos a nepotřebuje na to vůbec žádného zmocněnce. Stačí zastavit škrty ve výdajích a investicích, které musel resort obrany při přípravě obranného rozpočtu letos provést, a především seškrtané plánované investice vrátit. Dá se to zařídit dodatkem zákona o státním rozpočtu, jeho aktualizací. Kde na to vzít? To je jednoduché: buď se bude škrtat jinde, nebo se zvýší daně, případně se zvýší zadlužení státu. Nebo od všeho trochu.
Landovský v tomhle nepomůže. Je to otázka pro ekonomy (zadlužení, škrty, daně), ale ekonomové mají různé názory. Ve finále tak půjde o politický kompromis. Zvyšování výdajů na obranu v příštích letech není věc, kterou dokáže vyřešit nějaký poradce či zmocněnec, který má „vhled do střev NATO“. Armáda má svoje obranné plánování i plánování schopností, totéž má NATO. A armáda určitě dokáže reflektovat technologický vývoj (drony, autonomní prostředky, protiraketová obrana). Česká republika má kompetentního velvyslance u NATO Davida Koneckého, který „vidí do střev NATO“, a na ministerstvu obrany má odborného náměstka Jiřího Šedivého (což je také bývalý velvyslanec u NATO), který vidí „do stejných střev“.
Když to shrneme, je důležité připomenout, že závazek procent výdajů na HDP není jen závazek vůči USA, ale hlavně závazek vůči ostatním zemím Aliance. Z toho, že Česko neplní svoje závazky, nejsou dost nervózní jen Američané a generální tajemník NATO Mark Rutte, ale také například Poláci, kteří berou svou obranyschopnost velmi vážně – a my jsme pro Poláky důležitý soused a spojenec, se kterým mají nejdelší hranici.
A dodejme, že pokud se někomu nelíbí americký požadavek (již stvrzený členy NATO) vydávat na obranu do roku 2035 pět procent HDP, ať si uvědomí, že pokud by se Amerika ze svých závazků v Evropě stáhla, budeme muset na obranu vydávat 10 i více procent HDP.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
