Ještě před několika dny se svět obával, že Japonsku a Jižní Koreji dojde úplně ropa, ale už pár dní před podpisem memoranda USA s Íránem vyjadřují média obavy, že brzy bude na světě ropy pro změnu moc. Titulek zpravodajského textu Malcolma Moora pro Financial Times praví, že ropa příští rok trhy doslova zahltí.
Ropa z Perského zálivu se po pátečním podepsání dohody začne letos na trh dostávat postupně s tím, jak jednotlivé země začnou probouzet k životu ropná pole, která musely kvůli válce uzavřít. Podle Mezinárodní agentury pro energie začne po otevření Hormuzu globální produkce ropy narůstat o 8 milionů barelů denně až na 110 milionů barelů denně. Určitě to předčí relativně skromný nárůst v ropné poptávce, která se bude zvedat o cca 2 miliony barelů denně.
Vznikne významný „převis poptávky“, který prý poskytne vítané probuzení trhu. Budou naplněny vyčerpané zásoby a vybudovány silnější strategické rezervy. Nyní jsou zásoby ropy a pohonných hmot v OECD na nejnižší úrovni od roku 1990. Navýšení produkce už slibují SAE, Saúdská Arábie se prý dostane na předválečnou úroveň už za tři týdny. V reakci na válku v uplynulých třech měsících už přitom prudce zvýšily těžbu USA, Brazílie a Venezuela.
…
Jestli někoho prudký pád cen ropy zasáhne, bude to Rusko. Americký deník The Wall Street Journal přitom přišel i dnes s textem o tom, že ruská ekonomika je i bez toho v docela velkých problémech. Autoři Thomas Duesterberg a Peter Rough z Hudson Institute v něm mimo jiné píší, že ruské tiskárny na peníze jedou na plné obrátky. Za pouhé první čtyři měsíce letošního roku je ruský rozpočtový schodek už dvakrát větší, než bylo naplánováno na celý rok. Rusko je odříznuté od západních kapitálových trhů a zcela závisí na prodeji dluhopisů domácím bankám a obyvatelstvu za podpory likvidity centrální banky.
Ruské banky už nyní vyhlašují poplach ohledně zhoršující se kvality svého portfolia. Navíc se zvyšuje státní tlak na banky, aby pomáhaly financovat vojenský sektor půjčkami s nižší než tržní úrokovou mírou. Putin se pokusil podpořit státní finance zvýšením daně z přidané hodnoty a konfiskací bohatství některých oligarchů. Výsledkem také je, že se prohlubuje závislost Ruska na Číně.
Válka s Íránem poskytla Rusku dočasný polštář v podobě nárůstu cen ropy. Podobně tomu bylo se zrušením amerických sankcí na ruskou ropu přepravovanou po moři v reakci na uzavření Hormuzu.
Podle autorů je nyní ta správná chvíle na to, zvýšit tlak na Rusko, tamější ekonomiku vyčerpat a přinutit Rusko k uzavření míru. Dá se toho ale dosáhnout pouze kooperací USA se spojenci v Evropě a na Blízkém východě a tvrdým prosazováním sankcí, zásahy proti stínové flotile a sítím na praní špinavých peněz. Je také třeba sankcionovat banky v Číně, Hongkongu a SAE, které dělají byznys s Ruskem.
Trump podle autorů už za sedmnáct měsíců ve funkci zmrzačil íránskou ekonomiku, rozvrátil venezuelský režim a prohloubil hospodářskou krizi na Kubě. Rusko může být další na řadě.
...
Tolik WSJ. Dodejme, že když vaše dluhopisy kupuje především domácí obyvatelstvo, nemusí to být zrovna definice krize. V Japonsku to takhle praktikují už dlouhé dekády. Když budou USA proti Rusku kooperovat se spojenci a eskalovat tlak na Rusko, může to být opravdu efektivní. Jenže už jsme vícekrát zažili, jak si Trump povídá se spojenci, potká se Zelenským – a pak zajede jeho vyjednavač Witkoff za Putinem nebo si Putin zavolá s Trumpem a zase je všechno jinak. To je pořád dokola. Tento článek potvrzuje starorepublikánskou „neocon“ pozici, kterou Trump vůbec nesdílí, ba ani takhle neuvažuje.
A Trump možná „zmrzačil“ íránskou ekonomiku, ta se ale s přílivem peněz a s rozmrazováním zabavených aktiv rychle vzpamatuje.
O tom, že má ruská ekonomika velké problémy, samozřejmě není pochyb. Stejně tak ale potřebujeme nezávislou analýzu perspektiv ukrajinské ekonomiky. Ukrajinci umějí perfektně inovovat drony a dnes už i vyrábět vlastní rakety. Tamější ekonomika i rozpočet jsou ale zatím totálně závislé na zahraniční pomoci, dnes především z Evropy. EU schválila pomoc na dva roky. To, že Ukrajinu podporujeme a že se statečně brání, by nemělo znamenat, že nebudeme kriticky přemýšlet o tom, o co se bude v budoucnu opírat tamější ekonomický model. Dlouho jsem o tomto nikde žádný článek neviděl.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
