Editorial Financial Times k výsledku amerických voleb mimo jiné píše: navzdory tomu, že se tolik dařilo progresivistickým kandidátům, demokraté (členové strany – pozn. aut.) by si měli dát pozor, aby se příliš neposunuli ještě více doleva. Mají pocit spravedlivé žízně po sesazení (impeachmentu) prezidenta, senátní aritmetika hovoří ale úplně jasně. Je to proces odsouzený k nezdaru.
Zdlouhavý impeachment povede k znovuoživení Trumpovy voličské základny a poleje ji živou vodou. Lepší, když se budou soustředit na vyšetřování finančních zisků Trumpovy rodiny a jejich spolupracovníků. Republikáni by si měli uvědomit, jak prezident poškodil jejich politickou značku – a pokud možno se od něj distancovat.
Rizikem pro Ameriku a svět je, že prezident coby „rozzlobený kačer“ využije svých pravomocí v zahraniční politice a skrze tu bude ventilovat svou frustraci. Rozzlobený a nezdrženlivý Trump může znovu zahájit válku s Íránem a začít nové eskapády leckde jinde. Zahořklý americký lídr určitě nebude vstřícnější k tradičním spojencům v Kanadě, Evropě a jinde.
...
Tolik výpisky z editorialu. První naše poznámka je lingvistická. Ujal se u nás výraz „chromá kachna“, což je anglicismus, který označuje prezidenta, kterému zbývají dva roky ve funkci a má proti sobě obě komory nepřátelského Kongresu. Kradu z facebookového statusu Jiřího Popela, že by bylo lepší používat výraz „chromý kačer“, zvlášť když se jmenuje Donald. Včera jsem se to pokusil zavést v pořadu 90’ na ČT24. Ujme se to?
Mimochodem, druhá lingvistická poznámka k věci, která mne taky velmi frustruje. Když píšu o demokratech coby členech a voličích strany, musím podle pravidel češtiny používat malé d. Jak má ale potom čtenář rozlišit, že nemluvím o všech demokraticky smýšlejících a konajících, ale o členech jedné strany? Američané používají velké D a v mluveném projevu řeknou „demokrat s velkým D“. Čeština zůstává pro komentování amerického dění nepoužitelná.
K tomu, co píší FT, si troufám poznamenat, že se americká levice neudrží. Vzpomeňme na 74 trestních stíhání Trumpa před minulými volbami a několik odsouzení na federální i státní úrovni. Žádné z nich by nikdy nebylo spuštěno, kdyby Trump nevlezl do vysoké politiky. Zároveň by podle mne nic nepomohlo Trumpovi ke zvolení tolik jako pocit nejen jeho voličského jádra, ale i leckoho úplně normálního, že se mu děje nespravedlnost. Pokud to demokratům znovu nedocvakne, nemusejí být jejich úspěchy za dva roky tak zářné, jak si dnes představují.
K věci obnovení útoků na Írán mne zaráží, že FT nám nenaznačí, co má Trump dělat. Je snad v pořádku nechat si Írán dělat, co chce, a umožnit mu, aby se stal hlavním mocenským hráčem v oblasti?
…
Editorial deníku The Wall Street Journal si všímá toho, jak viceprezident J.D. Vance všechno svádí na válku s Íránem.
Pár hodin po oznámení výsledků „hodil“ na síť X miniesej o tom, že za porážkou je pouze válka s Íránem. Tím vysílá úřadující viceprezident signály zoufalství íránskému režimu, a dokonce v kritickém okamžiku války vráží kudlu do zad Trumpovi. O korupci se Vance nezmínil, i když z exitových průzkumů ji 90 procent voličů zmiňovalo. Nic neřekl o clech ani o životních nákladech, ale ani o migraci, kde se Trumpovi podařilo udělat z úspěchu politickou slabost díky nesmyslnému řádění ICE v Minnesotě a jinde.
Nejde o náhodu. Cla Vance obhajoval – stejně jako zásahy proti migrantům. Nechával vypouštět do médií anonymní zdroje hovořící o tom, že on osobně útoku na Írán oponoval. Když teď píše o tom, že „někteří lidé nás varovali a měli pravdu“, naznačuje, že tím myslí sám sebe. Také tvrdí, že mělo být „nasloucháno těm, kdo žádali diplomatické řešení“. Tím taky myslí sám sebe a dubnový pokus o příměří i červnové memorandum. Obojí Írán porušil.
Bylo by jistě v pořádku takto argumentovat interně. Proč ale úřadující viceprezident takto naznačuje Íránu, že má navrch v jaderných jednáních i v jednáních o Hormuzu? Americká blokáda Íránu v poslední době přináší ovoce a dává Americe páku. Když Vance naznačuje, že Amerika potřebuje válku ukončit, ustupuje Íránu – a Američané za to podle editorialu zaplatí.
Vance nepřichází s žádným návrhem, jak zajistit mír. Když mluví o tom, že je třeba se válce vyhnout, je to, jako by se vzdával. Vance také navrhuje, že je třeba změnit vztah USA k Izraeli, čímž naznačuje ono „Pozor na Židy!“ z pravicového podcastového světa, který podporuje on sám a jeho kamarád Tucker Carlson.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
