Slabý dolar, proč padá zlato a jak (ne)může být Evropa silná

Dnes několik podnětů z posledních newsletterů serveru eurointelligence.com. První se týká slabého dolaru. Bývalý americký ministr financí z roku 1971 John Connally pronesl dnes už okřídlené rčení: „Dolar je naše měna, ale váš problém.“ A je to znovu aktuální. Dolar do pátku oslabil na 1,20 dolaru za euro. Od té doby, co se Donald Trump ujal úřadu, už je to pokles o pětinu. 

Podle eurointelligence.com není důvod sázet na to, že se pokles zastaví. Během finanční krize v letech 2008–2009 jste si euro koupili za 1,52 dolaru. Posílení eura zatlačí růst HDP v eurozóně pod 1 procento. Lze očekávat, že leckdo začne prodávat svá americká aktiva. Donald Trump si myslí, že to je „prostě fantastické“. USA budou vyvážet více zboží a služeb a sníží se obchodní schodek. 

Leckdo v Trumpově administrativě se domnívá, že oslabení kurzu a cla jsou klíčem k reindustrializaci USA. Oslabování dolaru vyhlásil přece „v dohodách z Mar-a-Lago“ Trumpův poradce Stephen Miran. Trochu to mohlo připomínat dohodu zemí G5 z roku 1985, která měla zabránit koordinovanému úsilí o přílišné zhodnocování dolaru. Tentokrát ale nejde o žádnou koordinovanou akci, spíše o řetězovou reakci na nepředvídatelnost americké zahraniční politiky ohledně cel, Grónska, Ukrajiny i Blízkého východu. 

Oslabování kurzu dolaru má na vývoj obchodního schodku USA větší vliv než cla. Americké firmy mohou mít z oslabení dolaru hmatatelný prospěch, zatímco cla jim nic dobrého nepřinášejí. Cla platí američtí spotřebitelé a dovozci. Oslabení kurzu také zvyšuje domácí (americkou) inflaci, ovšem projeví se nejdříve za rok. Americká centrální banka zatím drží a bude držet úroky stabilní – a v dohledné době se to nezmění. To bude americkou ekonomiku také povzbuzovat. 

Z americké perspektivy je největší problém to, co znamená oslabování dolaru pro americká aktiva v majetku cizinců. Lidé mimo USA mají v Americe aktiva za 27 bilionů (trillions) dolarů. Evropští investoři drží 8 bilionů dolarů v amerických akciích a dluhopisech. Pokud bude oslabování dolaru pokračovat, je pravděpodobné, že investoři začnou svoje dolarová aktiva prodávat. 

Oslabování dolaru bude mít efekt i na inflaci v Evropě, jen s opačným znaménkem. Ti, kdo fakturují v amerických dolarech, už to ve svých rozvahách pociťují. Je to problém pro evropské vývozce, a to nejen automobilů. Posilování eura a dalších evropských měn není dobrá zpráva. Přichází v době, když je domácí poptávka slabá, spotřeba domácností váhavá a ani korporátní investice nejsou žádný zázrak. Evropa potřebuje k růstu export, zvláště když jí domácí poptávka k oživení nestačí. 

… 

Tohle byla úvaha z pátku. Mezitím euro oslabilo na 1,186 za dolar, což je sice hodně za jediný den, ale dlouhodobější trend oslabování dolaru to asi nezvrátí. Hlavně se však od pátku zhroutily ceny zlata, a to o třetinu. A také silně oslabil bitcoin a další kryptoměny. Jde patrně o reakci na výběr Kevina Warshe na post šéfa Fedu. Warsh byl „kandidát trhu s dluhopisy“ a byl považován za měnového jestřába. Investoři jsou více sebevědomí. Úprk do aktiv typu zlata nebo stříbra (debasement trade) se zatím zastavil. 

Je ale taková víra v sílu jednoho Warshe opodstatněná? Hlavní příčinou úprku do aktiv, jako je zlato, a nejistot spojených s Trumpem není měnová politika Fedu, nýbrž Trumpova ekonomická a rozpočtová politika. Jeho velký krásný rozpočtový zákon je jedním z nejméně zodpovědných rozpočtových plánů v historii lidstva. Trumpovi se může nebo nemusí podařit konverze Fedu v řadové ministerstvo. Možná prohraje u Nejvyššího soudu ohledně vyhazovu Lisy Cookové z postu členky rady guvernérů. 

Opravdová hrozba spojená s Trumpem spočívá ve fiskální dominanci, kde měnová politika nemůže plnit své funkce ne proto, že guvernéři jsou vystrašení či slabí, ale proto, že prostor pro manévrování centrálních bankéřů je omezený. Můžete být nezávislí a silní, jak chcete, ale představa, že centrální banka přinutí Trumpa k fiskální korekci, je mimo. 

Další věc je, že Warsh byl vyhlášený jestřáb hlavně v době kolem finanční krize či velké recese v letech 2006 až 2011, kdy oponoval kvantitativnímu uvolnění, tedy nákupu dluhopisů centrální bankou. Od té doby, co Trump vyhrál volby, spíše horuje za snižování úroků. Warshova žena Jane Lauderová je součástí Lauderova klanu, jedné z nejbohatších rodin v USA. Patriarcha Ronald Lauder se s Trumpem zná 60 let a koupit Grónsko byl mimochodem jeho nápad. Lauderovi stojí v centru sítě byznysové podpory pro Donalda Trumpa. Představa, že se právě tento nominant bude Trumpovi nějak vzpouzet, je taky mimo. Warsh dostal práci ne coby ocenění toho, co říkal před 17 lety, ale kvůli tomu, co říká nyní. 

… 

Kromě toho nás zaujala pasáž, která se vrací ke Carneyho projevu v Davosu. Už i makroekonomové si uvědomují, že liberální světový pořádek se mění. Eurointelligence.com o tom prý psal hned, když byl Trump zvolen prezidentem poprvé. Tehdy se ale s uspokojením konstatovalo, že žádná deglobalizace se v obchodních datech neprojevuje. To přitom platí dodnes. Konec liberálního pořádku ovšem nemá tolik co dělat s obchodem. Jde spíše o nadnárodní instituce a jejich schopnost šířit hodnoty – a pak o posun v americké politice. 

Martin Wolf píše v komentáři pro Financial Times, že Evropa se musí chopit své role a stát se nástupcem USA pro vedení světového pořádku. 

Na eurointelligence.com Wolfův optimismus nesdílejí. Kdyby se EU po finanční krizi 2008 více integrovala, vydala společný dluhopis a založila bankovní unii a unii kapitálových trhů, mohla být alespoň v pozici nabídnout ekonomický leadership. V minulé dekádě se ale EU namísto politické integrace rozhodla pro záchrany centrální bankou. Nyní neexistuje žádná politická většina ani silná poptávka po politických reformách znamenajících větší integraci. 

I kdyby EU vytvořila potřebné instituce, těžko by mohla rychle světu nabídnout služby spojené s mezinárodní rezervní měnou, jíž stále je a ještě dlouho bude dolar. Kromě toho není možné mít permanentní obchodní přebytky vůči zbytku světa a zároveň někoho nutit, aby používal vaši měnu. 

Je dobré hlásit se k odkazu Karla Poppera a jeho otevřené společnosti. Popper ale nikdy nemluvil ani o globálním pořádku vedeném USA, ani o EU. Přežití otevřené společnosti je spojené s demokracií, ne s nadnárodními institucemi. 

EU ani není čistá demokratická struktura. Je to hybrid mezi demokratickým státem a multilaterální institucí. EU nevybírá daně a nemůže vydávat dluhopisy. Ani nemá svou armádu. EU je sice větší než její členské státy, ale má nižší suverenitu než každý jeden členský stát. EU může hrát roli v ochraně otevřené společnosti, nikoliv však tu vůdčí. Největší nebezpečí pro EU nejsou její nepřátelé, nýbrž lidé s nerealistickým očekáváním. EU se nestane ani hlavním geopolitickým aktérem, ani zachráncem globálního multilaterálního pořádku.