Trump chce na mistrovství Itálii místo Íránu. A vyhlídky s Hormuzem

S pozoruhodným zpravodajským článkem přišel před chvílí deník The Financial Times. Vysoký Trumpův vyslanec prý požádal FIFA, konkrétně jejího prezidenta Gianniho Infantina, aby zařídil, že se tým Itálie zúčastní mistrovství světa ve fotbale, které se bude konat v létě v USA, Mexiku a Kanadě.

Trumpův speciální vyslanec pro tuto věc Paolo Zampolli argumentuje, že Itálie je čtyřnásobným mistrem světa, zanechala ve fotbale výraznou stopu a účast si zaslouží. Amerika takto usiluje o zvýšení tlaku na arcinepřítele Írán a pokouší se napravit pošramocené vztahy s Itálií, které se dramaticky zhoršily po Trumpových výpadech vůči papeži Lvu XIV. 

Írán ale včera vydal prohlášení, že se svou účastí na turnaji nadále počítá. Itálii se na něj, jak známo, po chabých výkonech reprezentačního týmu nepodařilo kvalifikovat.   

To tu tedy máme hezké dilema. Má být na mistrovství reprezentace státu, který v lednu povraždil desetitisíce lidí při pokojných demonstracích? Máme připustit, aby se Trumpův svět bez pravidel, kde má platit právo toho, kdo „má karty“, začal promítat i do sportu – a odtud vlastně úplně kamkoli? 

… 

Niall Ferguson se ve své eseji pro Free Press zabývá stejnou otázkou či záhadou, o níž jsme psali už včera. Jak to, že nejsou trhy zneklidněny tím, co se děje s přepravními trasami ropy a plynu v důsledku války na Blízkém východě? Na počátku eseje Ferguson rozebírá připravovanou stavbu Vítězného oblouku ve Washingtonu a maniakální smrště Trumpových statusů na sítích. To přeskočíme, pojďme k tomu důležitému, což je podle nás střed textu. 

To, co se děje v Hormuzském průlivu, je bezpochyby největší disrupce trhu s ropou a energiemi, kterou kdy svět viděl, větší než ropný šok 70. let. Ještě větší problém vzniká ohledně močoviny, což je kruciální složka moderních hnojiv. A nezapomínejme na síru, bez které se zastaví mnohý průmysl, či helium, které je zase zásadní pro výrobu polovodičů. Mnohé rozvojové ekonomiky už zažívají totální šok. 

Trhům to ale nevadí. Většina velkých akciových indexů nabrala od počátku války více než 1 procento. 

Ferguson cituje sám sebe a stále trvá na tom, co napsal na počátku války: riziko toho, že se z konfliktu stane globální válka, narůstá. Riziko globální recese taktéž. A je možné, že půjde pro Ameriku o totéž jako pro Británii v případě tzv. suezské krize v roce 1956. Ale Wall Street si Fergusona nevšímá! Jak si to autor vysvětluje? 

1. Mr. Market vidí skrze všechen ten hluk a rozruch a je přesvědčen, že nejpozději na konci května bude po válce a vše bude zase jako dřív. 

2. Mr. Market miluje AI víc, než nenávidí uzavření Hormuzského průliv. Americký boom AI je přece tak úžasný a prospěšný, že zastíní i nějakou válku. 

3. Mr. Market je stejný ignorant, jako byl v červenci 1914, v září 1929, v prosinci 1972, v srpnu 2000 a v únoru 2020. 

Nejvíc racionality lze asi najít v teorii číslo 2. Na rozdíl od 70. let je dnes americká ekonomika víc diverzifikovaná, je odolnější a uhání vpřed díky inovačnímu potenciálu AI, který je stejně důležitý, jako byla železnice, elektrifikace a jaderná fúze. 

Americké firmy v AI jasně vedou nad Čínou – ve výpočetní kapacitě i nejpokročilejších čipech. 

Ferguson ovšem zůstává skeptický. USA a Izrael se pokusily o změnu režimu v Íránu, ale nevyšlo to. Totiž, ke změně režimu došlo – Írán je nyní čistě vojenskou diktaturou, kterou vedou Revoluční gardy –, ale žádné zlepšení to není. Amerika vyhrála ve vzduchu a na moři, bez jediné vojenské boty na souši. Jenže zničeno bylo méně íránských raket a odpalovacích zařízení, než se na první pohled zdálo. 

Pak přišla krize s rukojmími. Írán si za ně vzal všechny státy Perského zálivu i celý Hormuzský průliv. Výsledkem je masivní ekonomický šok, který vyžaduje rychlé řešení. 

Na výběr je mezi vojenskou eskalací (pozemní invaze a útoky na íránskou energetickou infrastrukturu) a diplomatickou dohodou. Trump si vybral diplomatickou dohodu. 

V Islámábádu nabídli Američané Íránu celou řadu ústupků; trvali jen na změně statusu íránského obohaceného uranu a otevření Hormuzu. Íránci to ale odmítli. 

…

Gideon Rachman v úterním komentáři pro Financial Times konstatuje, že konflikt s Íránem bude spíše teprve eskalovat. Zajímavý je moment, kde Rachman konstatuje, že má informace z diplomatických zdrojů, jak se bude nakonec vybírat mýtné v Hormuzu. Možná se rozdělí mezi Írán a Omán a třetím hráčem budou nakonec USA, jak koneckonců Donald Trump sám navrhoval. A třeba se to celé navlékne tak, že vybírané mýtné půjde do společného fondu pro poválečnou rekonstrukci.