Víme jistě, že vítězství Donalda Trumpa a Republikánské strany je velmi drtivé. Nejenže se Donald Trump stane opět americkým prezidentem, ale nejméně příští dva roky budou mít republikáni jasnou většinu v Senátu i Sněmovně reprezentantů. Konzervativci ale ovládají (a ještě tuto kontrolu posílí) i Nejvyšší soud, což je, jak známo, de facto ekvivalent soudu Ústavního.
Trump ale zvítězil i v lidovém hlasování, nezvítězil jen v systému volitelů. Pokud po Trumpově zvolení v roce 2016 leckdo v rámci Demokratické strany skuhral nad tím, že je nespravedlivé, že Hillary Clintonová vyhrála v lidovém hlasování a prohrála v nespravedlivém systému nepřímých volitelů, lze konstatovat, že Trump vyhrál jak v systému volitelů, tak ve férovém lidovém hlasování. Demokraté teď nemají, kde si na nějakou nespravedlnost stěžovat.
Když se mluvilo o tom, že v případě drtivého vítězství demokratů by USA přibraly do Unie dva nové státy s tradičním voličstvem Demokratické strany – tedy Portoriko a čtverec District of Columbia –, tak s takovými vyhlídkami je nyní konec, stejně jako s úvahami rozšířit počet soudců Nejvyššího soudu, který je dán tradicí a není limitován ústavou. Současná pozice republikánů je tak silná, že do budoucna budou dokonce moci ústavním dodatkem zakotvit kroky, které realizaci podobných úvah znemožní.
Demokratům se nepodařilo mobilizovat voličky na podporu Harrisové. Velkým úspěchem Trumpa je, že pomohl přehrát otázku interrupcí na úroveň jednotlivých států. Účet říká, že voličky a voliči to neodmítli.
Co bude Trump ze svých volebních slibů plnit? Určitě posílí ochranu jižní hranice, ale program masových deportací nelegálních migrantů je zcela nerealistický. Logisticky i finančně. V Nejvyšším soudu dnes sice převažují ideje a hodnoty blízké Republikánské straně, pro nižší soudní soustavu, a to jak v jednotlivých státech, tak na federálním okruhu, to ale neplatí. Jestli někdo bude sypat písek do soukolí Trumpových představ a plánů, budou to soudy, které ho budou brzdit – a je to tak koneckonců z ústavního pohledu správné. A budou to také úředníci státní správy, což je provázané. Vrchní škrtič nákladů Elon Musk si bude brzy jist, že ve státní správě se nepropouští tak snadno jako v soukromém sektoru – a že do toho mohou mluvit právě i ty soudy. Soudy budou také například zkoumat, zda investor a podnikatel Musk může mít v administrativě jinou funkci než „přítel po boku“.
Trump disponuje v Kongresu a Senátu velkou silou, a pokud se chce další poradce, tedy Robert F. Kennedy Jr., pustit do boje se zisky farmaceutických firem, je možné, že Kongres vycení zuby a Kennedy skončí dříve, než začal. Jinak jestli má někdo v Kongresu neomezenou lobbistickou sílu, jsou to právě farmaceutické firmy.
Ano, Trump bude snižovat daně a deregulovat, tomu asi nebude nic fatálně bránit. Nějaké osekávání státního dluhu pro něj není téma, koneckonců nic takového ani neslibuje. Je přesvědčený, že jím nakopnutý ekonomický růst sníží i dluh, přesněji že Amerika z dluhů vyroste. To je ale historicky docela tradiční republikánské přesvědčení.
Co udělá Trump určitě: okamžitě ukončí americký boj s klimatickou změnou a vystoupí ze všech takových dohod, do nichž Amerika za Bidena vstoupila. Rozjede naplno těžbu fosilních paliv.
Pro Evropu to bude velká výzva, protože už opravdu nebude mít smysl, aby se jedině ona pokoušela snižovat globální teplotu, když do tohoto snažení budou Čína a USA házet vidle. Možná by nebylo od věci, kdyby se Evropská komise a koalice v Evropském parlamentu začaly formovat jinak, než je naplánováno. V červnu leckoho překvapilo, že nová Evropská komise podporovaná většinou v EP bude ještě zelenější než ta minulá. V tom případě směřuje EU a EK do úplného antagonismu s nastupující americkou administrativou. Není čas vznikající Komisi přeplánovat a získat pro ni širší podporu v EP?
Skončí americké vládní pokusy bojovat s dezinformacemi a misinformacemi a vývoz tohoto přesvědčení do světa. Naopak se sítě dostanou pod tlak, aby přestaly moderovat obsah. Zde budou Amerika i Evropa opět směřovat do střetu a klinče.
Cla se určitě vrací do hry. Trump je bude používat nejen coby hrozbu, ale často i reálně. Proti nepřátelům, konkurentům, soupeřům. Nemá s tím žádný problém. EU jako institucí bude pohrdat, je to pro něj jen další nadnárodní instituce. Bude komunikovat jen s lídry národních států. Kdo se nabízí? Macron? Meloniová? Jen Orbán to určitě nebude. Trump umí počítat, hlavní roli bude hrát ekonomická důležitost států.
Trump říká, že je nepředvídatelný, ale říká to schválně, aby takticky zmátl soupeře. Třeba na Blízkém východě předvídatelný je. Jednoznačněji bude podporovat Izrael, jednoznačněji bude izolovat Írán a kromě toho bude podporovat spolupráci Izraele se sunnitskými arabskými státy.
Co se Ruska nebo Číny týče, tady naopak nepředvídatelný je. Určitě nebude mít problém volat Putinovi, nebo se s ním dokonce sejít. To ale neznamená, že mu bude ustupovat. Jak to bude, nevíme. Jisté je, že Trumpova Amerika přestane šermovat hodnotami. Pokud bude jen hlídat americké zájmy, nemusí to být zas tak špatné. Není totiž v americkém zájmu odevzdat Ukrajinu Rusku, není v americkém zájmu odevzdat kontrolu nad Černým mořem Rusku a není v americkém zájmu ohrozit východní křídlo NATO.
Teď jde jen o to, aby měl Trump v těch amerických zájmech přehled.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
