Na serveru eurointelligence.com píší, že pakliže chcete vědět něco vypovídajícího o evropské politické scéně a o tom, jak bude reagovat na zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, podívejte se do Berlína. Politické vedení Německa se rozhodlo uvrhnout zemi do politického vakua, jež bude trvat nejméně osm měsíců. Až Trump začne v lednu úřadovat, v Evropě už budou sedět dvě vlády v podobě chromé kachny: v Paříži – a v Berlíně.
EU se Trumpovi moc stavět nebude. Viktor Orbán se tváří, že je jeho největší evropský spojenec, Trump asi dobře vyjde i s italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou. Tajemník německé opoziční CDU prohlásil, že předseda CDU Friedrich Merz, celoživotní atlantista, by spolu s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou rád vyrazil za Trumpem vyjednat dohodu o svobodném obchodu mezi USA a EU.
Podle serveru eurointelligence.com už to poněkud hraničí s blouzněním. Tady zjevně někdo nebere Trumpovu hrozbu uvalit vysoká cla vážně, a už vůbec ne nový požadavek dávat na obranu 3 % HDP.
Trumpa nezajímá žádný svobodný obchod, Německu moc nefandí, a tamnímu exportu už vůbec ne. Richard Grenell, bývalý velvyslanec USA v Německu a jeden z kandidátů na ministra zahraničí, nemá zájem dávat prioritu americké strategické alianci s Německem.
Lze očekávat, že evropští lídři – jako dvořané v nějaké upadající dekadentní monarchii – budou soutěžit o pozornost velkého muže. Nakonec ale zjistí, že ten se o ně vůbec nezajímá a jejich pozornost neopětuje. Trump nechce více německého exportu, chce, aby německé firmy více investovaly a vyráběly v USA.
EU a Německo nejenže visí na Americe v oblasti bezpečnosti, ale také se očekává, že Amerika absorbuje velké a trvající evropské přebytky. S Trumpem u kormidla však bude patrně činit méně obojího. A protože průmyslové obchodní přebytky byly vždy hlavní německou strategií, bude strukturální krize Německa pokračovat.
EU není podle serveru stavěná na velké geopolitické postoje. Pokud by brala svou geopolitickou roli vážně, začala by redukcí svých přebytků a strukturálními reformami, které by nastartovaly ekonomický růst. Měla by prioritizovat špičkové technologie. Hlavním zdrojem nemůže být půjčování, nýbrž změna výdajových priorit. Bude třeba dávat více peněz na obranu a vytvořit v oblasti zbraní nákupní unii, která výdaje na obranu zefektivní. A bude třeba vytvořit i unii kapitálových trhů krytou společným aktivem. Bez toho EU nezíská investice potřebné k tomu, aby byla ve srovnání s USA brána vážně.
Podle eurointelligence.com není tak těžké pochopit ani to, co se stane na Ukrajině. EU nebude ani schopna, ani ochotna převzít financování Ukrajiny, pokud Amerika to své oslabí. Podél současné frontové linie vznikne patrně linie demarkační. Členství Ukrajiny v NATO není moc pravděpodobné, jednání o členství v EU budou pokračovat, ale určitě pomalejším tempem než dosud. Jednání o příštím rozpočtu Unie 2028–34 bude jedním slovem brutální.
…
Na eurointelligence.com také konstatují, že v Evropě je Trump vnímán jako hrozba, ale na Blízkém východě spíše jako příležitost. Coby přítel Izraele a přítel arabského světa má jedinečnou pozici ke zprostředkování nějakého mírového řešení. Trump také vděčí za své zvolení mnoha Američanům židovského původu a mnoha Američanům arabského původu.
Může se stát mírotvorcem v této oblasti. Transakčnímu stylu zahraniční politiky tam všichni dobře rozumějí. Otevřenou mluvou ve svém prvním období leckomu načechral peří, ale mnoho blízkovýchodních lídrů má dojem, že je chránil před pohrdáním západního světa.
Jeho osobnost nenechává nikoho na pochybách o tom, kdo je šéf a že na konci dne budou výsledky. Neustálé výlety Anthonyho Blinkena do oblasti, aniž by dosáhl čehokoli konkrétního, by byly pod Trumpem nemyslitelné. A všichni v regionu chtějí americkou pomoc a americké zbraně. Pokud má Amerika do regionu investovat, musí z toho mít i zisky. Trump se nenechá vtáhnout do minuciózní válečné diplomacie, jako se to stalo administrativě Joea Bidena.
Trump už naznačuje, že v době, kdy bude přebírat vládu, chce ukončit války v regionu. Izrael má tedy do konce ledna čas zabalit své operace v Libanonu a v Gaze.
Trump také přichází na scénu s určitou důvěryhodností. Izrael se nikdy nesetkal s tak silnou podporou amerického prezidenta, jako tomu bylo mezi lety 2017 a 2021. Trump uznal Jeruzalém jako hlavní město, přestěhoval tam z Tel Avivu ambasádu a uznal izraelskou suverenitu nad Golanskými výšinami. Zrušil jadernou dohodu s Íránem a zprostředkoval normalizaci vztahů Izraele se čtyřmi blízkovýchodními arabskými státy, aniž by bylo potřeba předem uznat palestinský stát.
Ve stejné době otevřeně přál byznysu se státy Zálivu a se Saúdskou Arábií, navzdory obavám mnohých ohledně dodržování lidských práv. Všechny tyto země chtějí americké zbraně, všechny chtějí omezit íránský vliv v regionu a na normalizaci vztahů s Izraelem mohou jen vydělat. Trumpa podporují autokratičtí lídři v regionu, třeba egyptský prezident as-Sísí.
Americký prezident má v tomto ohledu i silnou osobní kredibilitu. Má zetě židovského, ale také libanonského původu, z vlivné rodiny.
Šance na mírové řešení nebyly nikdy lepší. Vedení Hamásu a Hizballáhu je zlikvidováno, Írán je oslaben. A všechny arabské státy chtějí mírové řešení – nebo alespoň nejsou proti.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
