Podle komentátora Financial Times Gideona Rachmana sdílejí populisté a nacionalisté na obou stranách Atlantiku podobné myšlenky: https://www.ft.com/content/629b3f03-4363-4232-adf2-ddb4ade9bbe7
Pod povrchem ale vznikne napětí. Viktor Orbán v reakci na Trumpovo vítězství uvedl: „Historie se zrychlila, svět se změní.“ Nizozemský politik Geert Wilders pravil: „Patrioti vyhrávají volby po celém světě.“ A proputinovský ruský ideolog Alexandr Dugin napsal na síť X: „Zvítězili jsme… Globalisté prohráli svůj poslední boj.“
Politické strany podporující Trumpa posilují všude v Evropě. V Rakousku a v Nizozemsku vyhrály volby. Alternativa pro Německo je v průzkumech druhá. Francouzské Národní shromáždění je blízko moci.
Existují pochopitelně silné ideologické afinity mezi Trumpovým MAGA hnutím a evropskými populisty. Všichni jsou proti migraci, proti uvědomělým pokrokářům a proti globalizaci. Všichni mají porozumění pro Rusko a podporují Izrael. A přitahují je podobné konspirační teorie – od vakcinací po Sorose.
Pokud se Trumpovi podaří masové deportace ilegálních migrantů, bude tu snaha spustit něco podobného v Evropě. Válka pokrokovým myšlenkám je společné téma. Orbánova vláda zakázala univerzitám vyučovat obor genderová studia. Putin zákonem zakázal změnu pohlaví.
Výčet ideologického spojenectví je dlouhý. Rachman ale správně poukazuje na to, že Trumpův americký nacionalismus (Amerika na prvním místě) se s populistickou agendou v Evropě brzy srazí. Trump bude například požadovat, aby Evropa otevřela dveře americkému zemědělskému vývozu (hormony napuštěné hovězí a pověstná chlorovaná kuřata) – to se evropským farmářům nebude líbit. Když Trump uvrhne na Evropu dvacetiprocentní cla, zasáhne ji to celou. Evropská krajní pravice pak může znovu objevit svůj antiamerikanismus, který pro ni koneckonců býval typický. Giorgia Meloniová má kořeny na krajní pravici, nemá ráda uvědomělé progresivisty, ale silně podporuje Ukrajinu.
Ani Orbán to nebude mít jednoduché. Pochlebuje Trumpovi, ovšem tváří se jako nejlepší kamarád Číny uvnitř EU. To leckoho v Trumpově Bílém domě zarazí.
Co se Maďarska týče, má Rachman na konci svého textu vtipnou poznámku. Jeden Maďar se mu prý kdysi svěřil, že všechno, s čím se Maďarsko spojí, nakonec zkolabuje. Rakousko-Uhersko, aliance Osa za 2. světové války i sovětský blok. Možná si prý „budapešťské prokletí“ jednou dojde i pro Trumpa.
Tolik Rachman. Dodejme, že limity internacionály vlastenců a patriotů jsou zjevné i v Evropě. Zatím většina stran těží z toho, že jsou v opozici. Ale třeba Le Penová už sice nechce vystupovat z eurozóny ani z EU, ale je pro zrušení Schengenu a proti kohezním a strukturálním fondům. Konflikt se zájmy zemí střední a východní Evropy bude zjevný.
Rachmanův ideologický výčet mne však zaujal i osobně. Proti globalizaci, a hlavně volnému obchodu nejsem, ale také podporuji Izrael. Jsem proti nelegální migraci, ale stojím na straně Ukrajiny a proti Rusku. Pokrokáře opravdu nemusím, ale to ze mne ještě nedělá konzervativního nacionalistu. Holt jsem na nejlepší cestě, že zase propadnu někde mezi dvě židle.
…
Samozřejmě že jsou všichni zvědaví, jaká bude Trumpova zahraniční politika v jeho druhém prezidentském období. Rozjímá nad tím i komentátor deníku The Wall Street Journal Walter Russell Mead: https://www.wsj.com/opinion/trump-faces-a-different-world-in-term-two-national-security-iran-china-russia-conflict-trade-16b50af2
Trumpovy zahraničněpolitické instinkty jsou smíšené. Určitě nechce být zapleten v nekonečných malých válkách, které se kdesi ve vzdálených koutech světa, kde nevidí žádné americké zájmy, těžko vyhrávají. Zároveň ale chce být silnou světovou figurou, jejíž intervence do globálních věcí budou rozhodující. Rozhodně není neokonzervativní intervencionista, ovšem nechce být ani omezován.
Důležitější než doktríny jsou události, které se prostě dějí. George W. Bush chtěl také zredukovat význam zahraniční politiky pro život Američanů – a přišlo 11. září. Barack Obama neočekával, že bude svrhávat Kaddáfího a rozmisťovat vojska v Sýrii a v Iráku. A Joea Bidena jistě nenapadlo, že ruská invaze na Ukrajinu zastíní jeho prezidentství.
Co Trump chce nebo nechce, bude méně důležité než to, co se zahraniční mocnosti rozhodnou opravdu dělat. Čína se může rozhodnout vyhlásit blokádu Tchaj-wanu, Rusko může zaútočit na člena NATO a Irán může vyzkoušet jadernou bombu.
Na druhou stranu je svět jiný než v roce 2017, kdy se Trump chopil úřadu poprvé. Zkušená Angela Merkelová byla ještě při síle a Emmanuel Macron byl stále populární. Tentokrát je to jinak. Koalice v Německu se zhroutila, zrovna když Američané volili. Macron je zkušenější, ale už nemá takovou sílu.
Ohledně klimatu a migrace je Evropa rozdělená. Trumpovi oponenti oslabili. Voliči jsou nespokojení s vysokými cenami energií, EU je méně sebevědomá a více si vědomá svého deficitu v obranyschopnosti.
Co se Ruska a Ukrajiny týče, lze podle Meada argumentovat pro zvýšenou pomoc Ukrajině jako způsob, který Rusko zatlačí, nebo lze naopak tvrdit, že levnější a realistické bude, když Ukrajina akceptuje nějakou dohodu s ním. Blátivá střední cesta, kterou zvolili Joe Biden a Olaf Scholz, ale neposkytuje žádnou naději a umožňuje Trumpovi změnit kurz. Co se Íránu týče, má Trump ještě daleko silnější prostor pro politiku tvrdé ruky vůči Teheránu než v roce 2017.
I přetrvávající čínské ekonomické problémy mu uvolňují ruce. Čína je zranitelná vůči americkým clům.
Svět ale zůstává nebezpečným místem. Putin Trumpovi nenabídne mír na Ukrajině lacino. A osa Čína–Rusko–Írán–KLDR si už vůbec nepřeje, aby byla Amerika „znovu velká.“
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
