Tak Donald Trump si chce dělit svět na nové Jaltě s Ruskem a Čínou. Editorial deníku The Wall Street Journal konstatuje, že je těžké odhadnout, co Trump přesně chystá, protože ten se řídí výhradně taktickými impulzy. Ale po velkých dealech s Ruskem a Ukrajinou touží dlouho a nyní je asi motivován tím víc, čím víc se stupňuje jeho nepřátelství a nechuť vůči Evropě.
Analogie s Jaltou není přesná. Stalin a Churchill byli v roce 1945 spojenci. Rusko a Čína jsou soupeři či nepřátelé USA. Ale tohle trio si chce dělit zeměkouli.
Oficiálně to navrhl Putin. Dala by se tak podle něj prý „vyřešit“ válka na Ukrajině. Putinovi se nedaří dobýt Ukrajinu ani po pěti letech agrese, tak chce otevřít druhou frontu skrze globální politiku. Trump je této schůzce „otevřen“ a udělá prý „cokoli“, aby ukončil válku. Trump zrušil sankce na Rusko a chce kupovat ruskou naftu. Trumpova nová politika vypadá nejen jako oportunistický tlak na Ukrajinu, ale spíše jako větší pokus zařídit falešný mír a usmířit si Putina. Chce Trump, aby toto bylo jeho politické dědictví? Pokud ano, narazí na problémy doma i v zahraničí.
Jakýkoliv pokus triumvirátu diktovat osud Ukrajiny může založit větší konflikt ne nepodobný důsledkům Jalty, která nastartovala studenou válku. Putin i Si Ťin-pching chtějí oslabit americké zájmy a vliv.
Nový triumvirát podkopá globální kredibilitu USA jako spolehlivého spojence. Netýká se to jen NATO, ale i Japonska, Jižní Korey, Austrálie apod. Spojenci v Pacifiku zjistí, že Amerika je nebezpečný kamarád. Trump určitě nedokáže přinutit Ukrajinu ke kapitulaci a příští krvavé a drastické scény na Ukrajině půjdou na jeho účet.
Kroťte nadšení i ohledně dohody s Čínou. Trump chce, aby Čína přestala pomáhat Íránu, ale co za to asi šéf čínské komunistické strany bude chtít? Bude chtít odchod USA z Pacifiku a konec ochrany 23 milionů lidí na Tchaj-wanu.
Co se jaderných zbraní týče, o nich Čína nebude jednat, dokud nedosáhne parity s USA. Někteří poradci Trumpovi namlouvají, že globální pořádek jeho voliče nezajímá, ale americká veřejnost dobře chápe, že Rusko a Čína nejsou američtí přátelé, a cítí, že z toho budou jen problémy. Republikánské kongresmany zlobí sbližování s Putinem – zvláště s ohledem na to, že Trump dosud nedokázal přebudovat americkou armádu.
Od vietnamské války republikánská koalice zahrnuje obranné jestřáby i jacksoniány, kteří jsou pro americký leadership, ale bez zbytečných vojenských dobrodružství. Předávat Evropu Rusku a Pacifik Číně – to povede k velkému rozkladu partaje. Po volbách bude možná z Trumpa sedící kachna a i senátoři, kteří dosud mlčeli, najdou odvahu mluvit. Kongres nedokáže zastavit odhodlaného prezidenta v zahraniční politice, ale může ho donutit zaplatit vysokou cenu. Nová Jalta je zatím nejhorší nápad Trumpova druhého období a americký prezident bohužel dává v sázku víc než své vlastní politické dědictví.
...
Šéfeditor názorů téhož deníku Gerad Baker napsal text, který nese titulek Amerika se vzdala svých ideálů na své vlastní riziko. Podtitulek praví, že „Amerika nikdy nebyla dokonalá, ale bylo těžké zpochybnit, že to myslí dobře. To už neplatí.“
Zde jsou naše výpisky z tohoto emotivního textu. Autor pochází z Británie a imigranti podle něj nejvíce oceňují, co je na Americe skvělé. Ti, kteří mají přímou zkušenost s něčím jiným, vždy více oceňovali dobré americké vlastnosti – také proto, že se cítí být Americe vděčni za to, co reprezentuje, či spíše reprezentovala. U lidí vyrůstajících v Evropě za studené války americký leadership doslova tvaroval jejich pohled na svět.
Člověk cítil, že jeho předkové přežili a oni sami se mohli narodit také díky tomu, co Američané obětovali, aby byly poraženy fašistické tyranie v Evropě a v Japonsku. Za svobodu vděčíme americkému odhodlání čelit komunistickému Rusku. A Američané nás chránili od sovětských raket a zotročující komunistické ideologie.
Stáli jsme v úžasu nad triumfem americké moci. Američané navíc realizovali svou moc ne proto, abychom jim byli vděčni, ale abychom mohli žít, jak sami chceme.
Žádná země v historii lidstva nekombinovala svou moc s ochotou ji používat pro dobro tak jako USA. To se spojovalo s americkým strategickým zájmem: svobodný svět pomůže zabezpečit i americký mír a stabilitu.
Nelze ignorovat chyby, které Amerika udělala – různé podpory brutálních režimů, cynicky pohodlné aliance s nepřáteli svobody. Ale i ty byly uskutečněny s vyššími ideály a s tím, že cíl světí prostředky.
Člověku působí až fyzickou bolest, když se americký prezident spojuje s následovníky Stalina a Beriji, očerňuje lídra svobodné Ukrajiny, která bojuje o přežití tváří v tvář agresivní tyranii, a pomáhá Putinovi financovat vražednou mašinerii, která ničí i nemocnice a školy.
Nic z toho nemá sloužit americkým ideálům, ale pouze osobnímu obohacení prezidenta a jeho rodiny.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
