Věk nejistoty a marných prognóz

Velké globální krize nekončí z hodiny na hodinu nebo ze dne na den ani jasnou konturou. I kdybychom si to – jako v případě války s Íránem – přáli. Na serveru eurointelligence.com píšou, že to pravděpodobně bude podobné v případě uzavření Hormuzského průlivu a jeho dopadu na světovou ekonomiku. Těžko říct, zda se dohoda mezi Íránem a USA bude hledat dny, týdny nebo měsíce. 

Na serveru odhadují, že i kdyby došlo k míru, prodlužování příměří nebo pootevření průlivu z jedné či druhé strany (gesto dobré vůle), je tu velký potenciál pro nedorozumění a celé to bude dosti křehké. Přepravní firmy budou zdrženlivé, i když bude jedna nebo druhá strana říkat, že blokáda už skončila. Podobně opatrní budou pojišťovatelé a zajišťovatelé. 

Očekávejme negativní dopad na inflaci, především v asijských zemích, které jsou nejvíce závislé na produkci energií z Perského zálivu. Také se promění globalizované obchodní řetězce a obchodní systémy. Ty až donedávna stály na důvěře, kterou až donedávna podpíraly Spojené státy. Ty nyní fungují spíše jako faktor činící opak. 

Tolik eurointelligence.com. Dodejme, že historie válčení a hledání míru napovídá, že se to málokdy povede napoprvé. Často jde spíš o cestu pokusů a omylů. 

… 

Zajímavou zpravodajskou analýzu má dnes deník The Wall Street Journal. Velké těžařské firmy jako ExxonMobil, Chevron, BP a Total prý urychlují práce na hledání a otevírání nových nalezišť, která jsou vzdálena nestabilnímu Blízkému východu: ve Venezuele, Namibii, Turecku, Řecku, Trinidadu atd. 

Dostatek hotovosti pramenící z vyšších cen energií směřuje investice do oblastí, které byly dříve mimo dosah nebo byly před časem opuštěny. 

 … 

Wolfgang Münchau má na serveru Unherd.com skvělý sloupek o stále rostoucí nejistotě a marnosti geopolitických předpovědí. Někdy musíme připustit, že odpověď na otázku neznáme. Kdy skončí válka s Íránem? Nevíme. Co bude s globální ekonomikou? Nevíme. 

Něco ale můžeme dělat. Lze pracovat s různými scénáři a jejich dopady na různé země a aktéry. Neexistuje žádný vědecký způsob, jak eliminovat nejistotu, tak je dobré s ní pracovat. Není to triviální úloha. Většina z nás asi nezažila tak divoké možnosti variant budoucího vývoje. V dobrém i ve zlém. 

Rozlišujme fenomény „známé–neznámé“ a „neznámé–neznámé“. Ty druhé jsou často důležitější, ale nedosáhneme na ně. Filozof Ludwig Wittgenstein říkal, že „o čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet“. Ekonom Frank Knight mluvil o „nespočítatelné nejistotě“, opravdové nejistotě, což je něco jiného než události, jimž přisuzujeme nízkou pravděpodobnost. 

„Známé–neznámé“ jevy stojí za hlubší reflexi. Všichni víme, co špatného může vzejít z války. Aerolinky nebudou mít za šest týdnů kerosin, svět nebude mít chemikálie do hnojiv. Jak bylo řečeno, Asie bude zasažena nejvíce, hned po ní Evropa a USA až nakonec. 

Jsou tu i pozitiva. Evropě se vyplatily investice do jádra i do obnovitelných zdrojů, zkrátka vše, co snižuje závislost na ropě z Blízkého východu. (Do jádra nicméně nikdo masivně neinvestoval, jasnou prioritu v Evropě nemá. A závislost na ropě ze Zálivu by snížil i pomalejší úprk od uhlí – pozn. aut.) 

Politici by se měli soustředit na voliče se středním příjmem. Což je něco jiného než člověk s průměrným příjmem. Superbohatí zkreslí obrázek podle hlášky „Když Bill Gates přijde do hospody“, kdy jediný člověk zvýší průměrný příjem skupiny. 

Existuje vtip o statistikovi, který se utopil v řece, která byla v průměru půl metru hluboká. Opravdoví statistici to znají. Problém je s jinými, kteří mají sotva základní statistický kurz: s ekonomy, novináři, doktory, epidemiology – a bohužel i s klimatickými vědci. 

Spíše než koumat nad tím, jak dopadne to či ono, je dobré přemýšlet nad tím, jak mohou různé scénáře zasáhnout různé regiony. Například už víme, že z AI revoluce bude EU profitovat nejméně, má přeregulovaná data. S výjimkou farmacie stojí náš kontinent mimo proud nejprogresivnějších technologií. 

Evropa je naopak více vystavená rizikům než její rivalové. A to nejen technologicky. Je tu například riziko, že se válka z Ukrajiny přelije do pobaltských států a Amerika na pomoc nepřijde, protože Trump tvrdí, že Evropa Američanům taky nepomohla, když se rozhodli zaútočit na Írán. 

Je klidně možné, že příměří na Blízkém východě nevydrží a násilí se rozšíří po celém regionu. V žádném scénáři ale nevidíme, že by se válka mohla rozšířit do Ameriky. USA jsou zjevně v lepší situaci než všichni ostatní. Nejvíc ze všech jim prospěje, když to dopadne dobře. A budou nejméně zasaženy, když to dopadne špatně. Kdo věští konec americké dominance, jak je dnes v módě, asi se plete. Trump udělal řadu bláznivých rozhodnutí, ale Američané jsou pořád v čele pelotonu. 

Evropa bude mít menší prospěch z globálního nárůstu produktivity díky AI. Tam, kde je silná, jí narůstá čínská konkurence. A i když je Asie více zasažená blokádou Hormuzu, je celkově odolnější než Evropa. 

Předpovědi jsou vlastně pro zoufalce. Když si připustíte, že nic nevíte, můžete leccos vidět mnohem jasněji.