Americký prezident Donald Trump a íránský prezident Mas'úd Pezeškíán podepsali memorandum o porozumění mezi USA a Íránem. Na serveru eurointelligence.com si všímají estetických okolností s tím spojených. Trump dokument podepsal během večeře lídrů G7 ve Versailles. Pohřebně se tvářící Pezeškíán držel kopii s oběma podpisy proti bílé zdi na oficiální fotografii íránské tiskové agentury IRNA. Obě scény nemohly být odlišnější. Na videu z Versailles cinkají v pozadí skleničky a příbory, v Teheránu vidíme na fotce strohou kancelář. Možná to takhle zaranžoval francouzský prezident Emmanuel Macron, aby na věci byla nějaká evropská stopa? Rozdíl byl symbolický, ale co podstata toho všeho?
Už brzy si budeme moci ověřit, zda opravdu skončí blokáda Hormuzu. O všem ostatním se bude příští dva měsíce teprve jednat. A těch 60 dní se bude skoro jistě prodlužovat. Týká se to jaderných záležitostí Íránu i odbourávání protiíránských sankcí. Na stole je i vznik fondu ve výši 300 miliard dolarů na rekonstrukci a ekonomický rozvoj Íránu. Není vůbec jasné, kde by se mělo těch 300 miliard dolarů vzít. Mají to platit USA a arabské státy v Perském zálivu? Z textu memoranda to vypadá, že se to nevztahuje na rozmrazování zabavených íránských aktiv, že to jsou jiné peníze či zdroje.
Obě strany říkají, kdy mohou z memoranda vycouvat. Trump tvrdí, že může začít bombardovat, de facto kdykoli se mu něco přestane líbit. Íránci zase varují před útočením Izraelců v Libanonu. Dodejme, že o tom, jak se pozná útočení od obranné operace, není v memorandu nic.
Zajímavá je i dynamika uvnitř Íránu. Íránští lídři se vynořili z války s tím, že pořád mají v rukou nedotčenou páku, a přežití režimu se nyní zdá potvrzeno. Pokud mají v Íránu pocit vítězství, promítne se to i do vyjednávání o jaderných ambicích.
Uvnitř íránského režimu převažuje podle eurointelligence.com narativ, že Írán přežil konfrontaci s nepřáteli, kteří chtěli sundat režim, udržel si kapacitu obohacovat uran a docílil příměří, aniž by se musel bezpodmínečně vzdávat či něco podobného. V Íránu tedy nevnímají memorandum jako ústupek, nýbrž jako politickou kodifikaci vítězství na bojišti. Irán demonstroval, že dokáže Hormuz efektivně zavřít, a nyní bude říkat, že průliv se bude otevírat podle jeho podmínek. Tenhle pocit vítězství si Íránci přinesou k jednacímu stolu. To, o čem se mluvilo jako o teoretické možnosti – tedy představa, že Írán nechá odvézt zásoby obohaceného uranu někam mimo svoje teritorium –, je nyní nemyslitelné.
Prezident Mas'úd Pezeškíán a šéf parlamentu Mohammad-Bagher Ghalibaf volají po národní kohezi. Vnitřní rozbroje uvnitř konzervativního tábora ale mohou vyplout na povrch a komplikovat jednání.
Disputace nebudou mezi reformisty a zastánci tvrdé linie. Reformisté už dnes v Íránu žádní nejsou. Spory jsou mezi pragmatickými konzervativci, kteří chápou memorandum s USA jako využitelnou páku, a ultrakonzervativci, kteří na něj nahlížejí jako na strukturální ústupek. Podle nich se Írán zbytečně zbavuje páky, jež přivedla USA k jednacímu stolu. Tvrdší frakce je přesvědčena, že vliv Íránu na Hormuz, mezinárodní osa odporu a jaderný program jsou všechno strukturální aktiva, která Írán nemá vyměňovat za příslib uvolnění sankcí, protože to jsou jen politická ujištění, která mohou být kdykoli změněna.
Memorandum by nemělo být chápáno jako důkaz, že Irán je připraven na kompromis. Vnitřní dynamika íránského režimu bude kruciální pro nastávající diplomatickou fázi. Pokud bude íránské vedení nadále přesvědčeno, že jedná z pozice síly, pak pro něj bude politicky obtížné prosadit doma ústupky.
...
Tolik eurointelligence.com. Osobně to vidím tak, že Trumpův tým bude další diplomatické jednání protahovat za podzimní volby do Kongresu. Ani Írán nebude spěchat. Pro Trumpa a jeho tým je důležité, aby byl do podzimních voleb do Kongresu otevřený Hormuz a aby ceny ropy zůstaly dole. Na to, co bude potom, bych si nevsadil ani zlámanou grešli. Spíše bych odhadoval, že pak začne americké bombardování Íránu znovu. Možná se Amerika tentokrát i lépe připraví, lépe vypočítá krizové varianty a lépe si stanoví cíle.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
