Skupina ekonomů – mezi nimi předseda Národní rozpočtové rady vlády Mojmír Hampl, bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma, bývalý premiér Zemanovy vzdorovlády Jiří Rusnok a například také bývalý ředitel ČEZ z počátku století Jaroslav Míl – sepsala dopis premiérovi, ve kterém si stěžují, že plánované zestátnění ČEZ by byla podle nich velká chyba (tady je celý text petice).
Je to prý moc drahé, ČEZ funguje dobře, stavět nové elektrárny se dá i s menšinovými akcionáři apod., ale nebudeme to zde zjednodušovat, ať si to přečte každý sám.
Začněme tím, jak se o tom píše, co je v mediálních titulcích. To máme samé (naštěstí ne všude) „experti varují“, „experti míní“ a „ekonomové varují“.
Jací experti? Experti na energetiku? Experti na obchodní právo? Experti na cokoliv ekonomického? Pokud by snad šlo o experty na energetiku, tak to, že jste ekonom či makroekonom, z vás žádného experta na energetiku opravdu nedělá. Jaroslav Míl je zase bývalý manažer a expert na energetiku, ale pro změnu to určitě není žádný ekonom atd.
Na úvod bych asi řekl, že se mi osobně nelíbí většina kroků a politiky této vládní koalice. Vadí mi nejasná pozice ohledně pomoci Ukrajině. Lavírování ohledně obranných výdajů, rozprášení agendy závislostí, zmatený mikromanagement, kam se podíváš. Plán a harmonogram zestátnění ČEZ je ale skoro to jediné, co tato vláda dělá správně. Snad kromě politiky vůči Izraeli, kterou osobně schvaluji také. Pánové Plaga a Vojtěch jsou navíc dobří ministři, ale když je pochválím já, tak jim tím tedy moc nepomohu.
Dokonce si vláda včetně premiéra ohledně rozdělení ČEZ zachovává disciplínu a zbytečně se nerozkecává. Akcie ČEZ jsou veřejně obchodovatelné a nějaké veřejné přemýšlení a obvyklé tlachání o nesmyslech se se zodpovědností největšího akcionáře neslučuje. A dobře že to vláda ví.
Vůbec nejdůležitější skutečnost je, že pánové petenti si asi nevšimli, že o zestátnění a rozdělení ČEZ už bylo rozhodnuto na nedávno proběhlé valné hromadě skupiny. Bylo už rozhodnuto o rozdělení firmy a vzniku dceřiné společnosti. Jediným důvodem rozdělení společnosti je, že má být zestátněna výrobní část ČEZ. Mezi menšinovými akcionáři jsou i významné zahraniční skupiny, a kdyby se na další valné hromadě (nebo jak si to „experti“ představují) toto rozhodnutí zase zrušilo, utrpěla by celá Česká republika doslova fatální ztrátu důvěryhodnosti. Něco takového „odborníci“ tedy dosti podceňují.
Další věc je, že zestátnění výroby ČEZ měla vláda v programovém prohlášení a postupuje podle toho. Je vcelku dobře, že někdy někdo v této zemi také dodržuje, co si napsal do programu.
Zestátnění výroby ČEZ měla v plánu i Fialova vláda, ale nakonec v tomto ohledu projevila jenom zmatek, nerozhodnost a dosti nepěkné lavírování. Tři roky držela investory v nejistotě, ve sněmovně visel rozpracovaný lex ČEZ, který měl snížit práh pro vytěsňování menšinových akcionářů naprosto necivilizovaným způsobem, nekompaktním s evropským právem. Tušilo se, že to nemá být schváleno, jen se tím měla cena akcií uměle držet nízko. Zároveň vláda přišla s windfall daní, která se měla vztahovat například i na banky a obchodní řetězce. Nic proti dani z mimořádných zisků, ale u nás byla schválena v době, kdy už žádné mimořádné zisky v energetice nebyly. Proto, že stát jako akcionář platí mimořádnou daň sám sobě, šlo o brutální diskriminační oholení jednoho druhu akcionářů.
Je smutné, že nikdo ze současných petentů tehdy nekritizoval ani diskriminační daň, ani způsoby manévrování a zastrašování skrze lex ČEZ. Říká se, že jeden z petentů tu windfall tax sám vymyslel.
Proč je zestátnění ČEZ správné? Investiční horizont výstavby jaderných bloků je natolik dlouhý, že se to vůbec neslučuje s běžnou návratností investic normální obchodní společnosti. Oproti normálním investičním horizontům se pohybuje řádově jinde. Normální management obchodní společnosti či obchodní korporace nesmí realizovat ztrátové investice. Takže to vlastně jinak nejde.
Stejnou cestou se nedávno vydala francouzská energetická společnost EdF, která kvůli novým investicím do jádra řádně vykoupila menšinové akcionáře a stala se opět plně státní. Jediná druhá možná varianta jsou státem garantované výkupní ceny elektřiny z jádra. To je cesta, kterou se vydali v Británii v případě elektrárny Hinkley Point, která se neustále astronomicky prodražuje. Vysoké garantované výkupní ceny na dlouhé dekády po dokončení elektrárny dnes odborná veřejnost nehodnotí zrovna kladně.
Dále stěžovatelé konstatují, že to, co funguje, se má nechat být. Menšinoví akcionáři jsou prý zárukou transparentnosti a kontroly. Byli tito páni někdy v uplynulých dekádách na valné hromadě ČEZ a. s.? Například všechny investice v rámci zahraniční expanze ČEZ (Rumunsko, Albánie, Bulharsko, Turecko) byly ztrátové, musely být odepsány a firma přišla o desítky miliard korun. Dotazy drobných akcionářů na tyto báječné počiny minulého vedení ČEZ byly vždy pečlivě ignorovány. Nikdo nikdy nebyl povolán k zodpovědnosti.
Ano, se státními firmami nebývá dobrá zkušenost. Na tom něco je, ale s polostátními firmami, kde management vydělává řádově víc než premiér nebo ministr, také ne. To je pak totiž namístě otázka, kdo ve státě vládne. Pokud bude výstavba elektráren státní prioritou a Česká republika zůstane civilizovanou zemí s kontrolními mechanismy, dá se výstavba jaderných zdrojů zvládnout.
Ještě poznámka pod čarou k anglicismům. To se pánové Hampl či Rusnok opravdu potřebují blýskat tím, že používají výrazy jako „family office“ nebo „corporate governance“?
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
