Politická kariéra Marine Le Penové ve Francii může náhle skončit, pokud francouzské soudy udělí souhlas s obviněním, jež připravili vyšetřovatelé. Má se jednat o zneužití evropských fondů. Rozsudek může Le Penové zapovědět zastávání veřejných a politických funkcí a bude platit hned, bez ohledu na to, jestli se Le Penová odvolá. Na serveru eurointelligence.com konstatují, že francouzský justiční systém zdaleka ještě neřekl své poslední slovo, ale do pohybu už se dala politická mobilizace proti tomu – a ta podporu Le Penové spíše posílí. 

Připomínáme si 35 let od pádu minulého režimu či sametového převratu. U nás v Česku se to připomíná a slaví skoro až rituálně jako každý rok. Ve světě – či v západním světě – je tomu ale jinak: na to, že jde o výročí takzvaně půlkulaté, se události před 35 lety připomínají docela chabě. Přitom konec studené války či pád železné opony, to byly převratné geopolitické události nejen evropského, ale globálního významu. 

Slavný skotský a dnes už i americký historik Niall Ferguson napsal a publikoval svůj článek pro server Free Press, kde se netají nadšením z Trumpova vítězství, již ve středu po volbách. Tedy 6. listopadu.  

Na začátku připomíná (ach, to mužské ego), že on osobně přece předvídal Trumpovo vítězství již vloni v květnu. Strategie demokratů založená na tom, že proti Trumpovi bude vedena právní a soudní válka (lawfare), byla podle něj od začátku chybná. Když se mohl brazilský prezident Lula da Silva stát znovu prezidentem po roce a půl ve vězení, neměl se Trump čeho bát. Pokud navíc bude mít veřejnost dojem, že aparát Demokratické strany využívá právní systém k politickým účelům, Trumpovi to pomůže. Už před rokem a půl Ferguson napsal, že Joe Biden půjde ve stopách Geralda Forda, Jimmyho Cartera a George H. W. Bushe a bude prezidentem jen v jednom termínu.

Víme jistě, že vítězství Donalda Trumpa a Republikánské strany je velmi drtivé. Nejenže se Donald Trump stane opět americkým prezidentem, ale nejméně příští dva roky budou mít republikáni jasnou většinu v Senátu i Sněmovně reprezentantů. Konzervativci ale ovládají (a ještě tuto kontrolu posílí) i Nejvyšší soud, což je, jak známo, de facto ekvivalent soudu Ústavního.